Výživnej týden
Nutně si potřebuji odpočinout
Na psí uši a Akití duši, to su ráda, že už je pondělí a já si trochu odpočinu. Jak se zdál být celej týden bez chuti a zápachu, tak konec byl tedy dost výživnej.
Ale trochu po pořádku. Tak nejdřív jsme byli na jakýmsi pálení čarodějnic. Sice nevím, jak taková čarodka vypadá, ale žádnou jsem teda neviděla. Akorát tam lítali nějaký holčičky s pometlama, ale středem pozornosti byla stejně moje jedinečnost. Ach jo, jak já to při veškeré skromnosti dělám.
Jo a taky vám musím říct, jak jsem si asi zadělala na pěknej problémek. Že nerada jezdím autem, to všichni víte. Že se štrachám na sedadlo, jak po třetí obrně, jsem Vám taky už asi štěkla.
Vždycky si tam nechám prdelku vytlačit, jakože je to vysoko. No a jak jme šli kolem domu kamaráda Standy, tak jsem se v euforii, jak se ráda předvádím, vyhópla ladným skokem na aspoň metrovou zídku a sedla si na frajerku. A už jsem si to vyslechla, tak prý milostivá nevyskočí do auta a tady hópe jak jakejsi Sergej Bubka v nejlepších letech, tak to prý se páneček těší na to, až zase pojedeme autem. Tak teď nevím, co tím myslel, ale mám z toho nepříjemné pocit.
Blázínek Mates a naše malá Ellie
No a teď teda ten víkendovej záhul. Napřed přijela babi a můj blázínek Mates. Tak to sem teda ještě, jakež-takež, dala. I když babi se mně bála a asi mně nemá moc ráda.
No, co už včul. Zato blázínek mi to vynahradil.
To jsem ale netušila, co na mně čeká v neděli. Hej, rodinná sešlost, jak nejvíc. Začínám tušit, že s malou Ellie si toho ještě užiju. To štěně vám roste jako z vody. Normálně už chodí po čtyřech jako já, dokonce chtěla i baštit z mých misek, což jí ale naštěstí bylo zatrženo. A do toho ještě ta jejich bílá Vikča, princezna jedna. Sice máme mezi sebou zakopanou válečnou sekyru, ale víte jak, dneska si pes musí svoje postavení fest hlídat. Tak jsem zaujala polohu ležícího střelce a statečně trpěla. Ellie se snažila prostudovat, co všechno mám na hlavě a co vydržím. Takže tahání za uši a píchání do čenicha jsem si teda užila. Protože mi však něco říká, že s ní ještě bude v budoucnu sranda, tak jsem dělala, jakože mně to nevadí.
No mezi nama, místama jsem byla teda už pěkně nakrklá.
Takže odpoledne pro mě dost útrpné, ven mně samotnou nechtěli pustit, abych ve svém háracím stavu nehledala útěchu někde za plotem, doma to bylo v tom množství hlasů, pachů a postav skoro k nevydržení. A pak přišel spásný večer a mávačka za brankou. Tento druh loučení přímo zbožňuji. To vždy přináší do našich duší a příbytků klid a mír a naši si už konečně všímají jen mé veličkosti.
