Všichni už mají svoje jméno a kromě AKIRKI se i pomuchlali se svými budoucími pánečky
Tak se nám to pomalu láme
Všechno to strašně letí. Čas se zlomil a tak, jak jsme počítali dny od narození, pomalu začínáme odečítat dny do odchodu k novým zítřkům. Nevím, jak to dám, až mi zbude jenom AIMI. A pánečci o tom mluví čím dál častěji. Prozatím tady byly tři rodinky a všichni vypadali dost sympaticky. I jejich názory, představy a zápal by mohli být zárukou kvalitního domova.
Šikulky největší
Děcanda se každým dnem učí něco nového. A co už všechno umí? Skoro na stopro chodní na záchod na plínku, chutná jim maso a už dokonce koušou větší kousky. Jsou na mě občas přidrzlí, takže je musím umravňovat. Sem tam se rvou jak psi a řvou u toho jak nejvíc. Už pochopili, že misky s vodou nejsou na koupání, ale na pití. Čím více to chápou, tím víc pijí a tím častěji naši mění plíny. Potvůrky nenechají žádnou nohu pánečků bez povšimnutí. Ale stejně je nejlepší pohled na ty jejich spací a hrací pozice.
Jo, a papáníčko, tak to je taky mazec.