Velký dobrodrůžo
To moje hárání
Tak vám řeknu mi
lé dámy, že vůbec nechápu, co se to se mnou děje, proč mám vůbec ty věci a k čemu je to dobrý. Máte to taky tak? Kromě toho, že si pořád připadám špinavá, navlíkají na mně jakýsi černý nesmysly, co jim říkají tanga, cítím v okolí 100x víc psů než dříve a tak. Nejraději bych se na to už vyprdla. Ještě, že jsou na mě naši tak hodní. Tento týden byl celkem na prdlačku, su pořád unavená, sem tam divná a celkově taková nanicovatá.
Nebezpečnej pyroman
Hej a to vám musím říct. Páneček zůstal v pátek doma, že musí posekat zahradu, ať nejsme jak v jakési džungli. Tak sem byla ráda, že mu budu pomáhat. To sem ale nevěděla, o jeho dalších plánech. Normálně se rozhodl, že spálí na ohništi binec, co se mu tam kupí. A tak já jako vždy prdelkovala vedle něho, aby mně nic neuteklo, dívám se, jak tam cosi lije a škrtá zápalkou.
Ty kráso, ty vogo, ty brďo a nevím co ještě ty, to vám byla taková šlupka a průvan, že sem málem přestala hárat a ještě ½ hoďky jsem odfukovala. I páneček se lekl a učil se chodit pozpátku. No řeknite, není to trdlo? Jo a z té posekané zahrady sem měla nohy zelený jak nějakej brčálovník. Ach jo.
Jedasky
V sobotu jsme byli zase na mé oblíbené prochajdě u rybníka. Normálně vám tam byli jakýsi divný ptáci. Kačeny to nebyly, ty už poznám. Tady tyto měli tak dlouhý krčiska, jak nejvíc. Prý nějaký labutě. Jo a pejsci mně milovali, mohli se ukňourat, nezdvořáčci jedni. No mně ta jejich pozornost zas není tak proti mojí krásné srsti, ale naši jsou nějací moc ostražití. Sice furt nevím pořádně co, ale asi to bude velký dobrodrůžo, co mně v tom mým životě ještě čeká.
