V sobotu jsme zmákli dodělat kotec
Furt se něco děje
Tak Vás milí pondělní závisláci opět zdravím.
Pořád přemýšlím, že už Vás to musí nudit a udělám z toho měsíčník.
Dyž ale vono se furt něco děje.
Teda spíš já furt něco vyvádím.
Tak třeba hned v pondělí. Páneček přišel dom a já nebyla v kuchyni, ale v obyváku za ohrádkou. No tentokrát se naštěstí páneček smál, ale mně moc do smíchu nebylo.
Nevím, jak se mi to stalo. Ale asi jsem chytila rapla a běhala, až jsem hópla přes ohrádku jak Šemík z Vyšehradu. Jenže já jak se uklidním, tak zapomenu, jak jsem co dělala. Otázka je, jestli je to dobrý a nebo špatný. V každým případě jsem to tuším hned ve středu vyladila.
Naši nemohli být brzo doma, tak si pro mě páneček přijel, že jako pojedeme do práce.
No a tam jsem to asi trochu přehnala. Dělal jsem si z něho prču a nechtěla nastoupit do auta. Páneček na to šel psychologicky, že jako odjede sám a já zůstanu sama venku.
Jenže netušil, že mu vezmu kramle dřív, než stihne vyjet s autem. To vám byla paráda, já tam nikdy nebyla sama bez vodítka. Lítala jsem jak urvanej vagón, málem jsem si zlomila nohu na dřevěným mostku přes potok a páneček si už málem vytáčel 112-ku.
Když zjistil, že zvýšeným hlasem to nedá, tak se uchýlil k tomu ňuňu, ťuťu a já za ním přiběhla. Do dnes si myslí, že je to jeho mazaností, ale popravdě, měla jsem strach, že budu bez pánečka a to bych teda nechtěla.
V práci jsem si pohrála s Atosem, to je taky magůrek jako já, páneček mi potom udělal exkurzi po celém jeho království.
V sobotu jsme zmákli dodělat kotec a řeknu Vám, zase taková hrůza to není. Těch 10 vteřin na focení se tam dá v klidu vydržet.
No a na cvičáku, to zas byl mazec. Bugr o přestávce, jak nejvíc. Honičky a rvačky a nakonec jsem utekla s kamošem Egonem až na konec výběhu a měli jsme prču z toho, jak se nás snažili odvolat.
No a potom už jenom to nejlepší v celým týdnu. Sobotní a nedělní procházky. To já miluju, kroutím prdelkou, lítám jak vítr, honím lístečky a miluju celý svět.
