Tvl, já mám zase falešku, bo co
Su nějaká divná
Tak mně asi naši zase schovali děcka. Su zase jakási divná, až nanicovatá. Na prochajdě je to ještě jakeš, takeš, ale jak su bez pohybu, tak je po mně, jak po žabě. Tak chápete to? Mlíko se mi dělá, žrát mně nebaví, furt někde hrabu a je mi jedno, že do dlažby díru neudělám. Tak hluboko jsem klesla, že normigo chodím sama do toho kotca a boudy, co mi páneček nechal zhotovit. A děcka nikde.
-
- Rekognoskuju terén
-
- Nějak na tu ceduli špatně vidím
-
- Ale myšku
-
- Tu já vidím a cítím na sto honů
-
- Mám tě myško milá
-
- To je panečku barfíček
-
- Tak teda nevím
-
- Mám někde ty děcka a nebo ne
Stavební dozor
A taky něco veselejšího. Přijel k nám náš Matýsek. To je to pánečkovo mládě, co je s ním taková sranda. Byla jsem teda štěstím bez sebe. A v sobotu dorazil Matýsek druhý, to je zas pánečkův kamulda. A co že se to dělo? No přece jsme měnili střechu na takové chatičce co máme na zahradě. A tak jsem musela hlídat, aby všichni dělali co mají a neflákali se.
-
- Řemeslníky je třeba stále hlídat
-
- S Matýskem jsme to všechno řídili
-
- Za odměnu jsme si dali hubana
-
- Kdo toto bude poklízet…
A to je pro tentokrát konec. Tak zase příště. Jo a nevím kolik těch pondělníčků ještě do konce roku dám. Možná si střihnu o vánocích dovču. No uvidíme.
