Tak už to válčíme třetí týden

No letí to jak nejvíc

Jak vám to mám všechno popsat.  Prostě je to hrozný éro. Ale už jsem si skoro zvykla. No, je pár momentů, které ještě úplně nedávám.

Tak třeba ráno, když ještě tzv. šlumruju, čili dospávám, to by mě z ní šlak trefil. Začne mě kousat do ocasu a vyzývá mě ke hře. Prostě hrůza.

Přes den to celkem jde, je ale fakt, že nějak to hraní ještě neumíme zesynchronizovat. Když chcu já, nechce ona a naopak.

A večer, to by to ukousaný chlupatý trdlo řádilo jak nejvíc. A  to už zase já teda moc nee.

Nejhodnější je, když spinká, to ji kolikrát nechám i přitulit

První jízda autem

Teda vona to nebyla úplně první jízda. Poprvé se vezla k nám domů, tedy k naší smečce. Ale to ji měla panička na sedadle vedle sebe a já čekala doma.

Přijely k nám vnučky a ty se samozřejmě z Gaarinky mohly zbláznit. No a ona z nich a my s pánečkama ze všech třech. Já byla pro ně vzduch, no neva, měla jsem aspoň klid.

Dobrý nápad, pojedeme k rybníku, tam si aspoň začuchám a poběhám. Avšak že strčí to malý jelito ke mně do mého cestovního apartmánu (rozumějte do kufru), tak to jsem teda netušila. Samozřejmě z toho byla vyvalená a mně tedy způsobila dost velkej cestovní diskomfort.

Vykulená z toho byla řádně, ještěže ju naši neviděli, to by se teda nařechtali. A největší sranda byla, když jim v Jedaskách to malý telisko vyskočilo z kufru a prchalo od auta. Páneček po ní málem skočil robinsonádu (von byl totiž za mlada prý nějakým gólmanem, či co), ale nakonec se mu podařilo zachytit ten její pidiocásek, Gaari kvikla, páneček hekl a trochu si zklidnil tep. Tak to nakonec vše šťastně dopadlo. Jo, zapomněla jsem říct, že jsem vyskočila z kufru taky, a běžela ji asi zachraňovat, či co.

Bohužel fotodokumentace se nekoná, jak jste jistě pochopili. Byl to prostě fofr.

Rybníková socializace

Nejlepší část dne byla ta prochajda. Trdlo běhalo sem tam a objevovalo neustále nové a nové věci. Já jsem si to užívala po svém, ale nebojte, byla jsem ostražitá. Jak jsme potkali nějakýho jinýho psa, byla jsem ve střehu. Bránila bych ju do roztrhání těla.

Konec hlášení.

Zdraví Akča a Gaarča

    PředcházejícíNásledující