Tak už mají ty moje štěnda 2 týdny

Co se za ten týden událo?

No, myslím, že hodně. Konečně jsem pořádně pochopila, co se ode mne očekává. Musím uznat, že ti naši mají svatou trpělivost a v noci drží partizánské hlídky. Ono teda z ničeho nic vědět, jak masírovat bříška, tak to není žádná legrace. Sem tam jsem koukla, jak to dělají naši a teď to už jakeš-takeš jde skoro samo.

Jo, a nastal čas prvního týdenního vážení. A prý velká spokojenost. Všechna mimča přibrala, jak měla a váží jednou tolik. Snad to tak bude pokračovat a já budu mít dost krmících zásob. Občas mám pocit, že mě vysajou natolik, až ze mne zůstane jenom kůže.

Víte, co je zajímavý? Tak já snad mám v sobě nějaký kojící hodiny, ale ostatní to nerespektují. Štěnda, ty v tom mají hokej úplnej. Prostě jednou chrápou hoďku a půl, podruhý zas třeba 3 hoďky a já s těma mýma nachystanýma cecíkama se můžu třeba zbláznit. A pánečci je v tom ještě podporujou. Prý spánek je lepší, jak to moje mlíčko. Řekněte, není to blbost? Tak jim to pěkně vracím. Když mají mladí v noci prdíky, tak dělám, že spím. A řeknu vám, občas je to pěkná mela. Ale jak čekám na kojeníčko, tak to stačí jenom když lehce mrouknou a už jsem v pozoru.

Jo, a už mají mimča poprvý ostříhaný drápky a čekáme na první otevření oček. Srdíčko se už snaží postavit, no za chvíli asi začne mazec.

V pondělí (tedy dneska) bude zase další vážení. Vypadá to, že mimča rostou, jak mají. Ale to až v příštím pondělníčku, jo?

AKI, AIMI, AKIRO, ASUKA, AKIO a AKITO