Tak už jsme pořádný ženský obě dvě

od Chiyo | 20.2.2017 Pondělníček

Háračka není žádná hračka

To je tedy panečku téma. Ale ono to nějak k tomu našemu fenkovýmu životu patří. Sice jsem se svou velikostí celkem spokojená, ale někde jsem se dočetla, že obří plemena to mají jen jednou do roka. Tak nevím, jestli bych nechtěla být ještě větší.

Já jsem poprvé hárala koncem prvního roku a ještě si pamatuji, že jsme byli na dovči. Naši mě tam navlíkli cosi na zadek, měli z toho prču, cosi o tangáčích mleli a já to nemohla sundat. Běhala jsem po baráku, vztekala se, ale ne a ne to z toho zadku dostat dolů. A plno nezodpovězených otázek. Jak se mám asi čistit, co? A vlastně, co když nás vyhodí z dovči? A asi výstava, která nás čekala, bude fest ohrožená. No nervy to byly největší.

Naše AIMI

Tak určitě, ona musí mít pořád nějaký extrabuřty, že. Samozřejme si musela poprvé zahárat už v 9 měsících a oslavit tak pánečkovi narozeniny, že. Jak to rychle přišlo, tak to rychle odešlo. Ale teď si už musí hárat zase, že. Ale teď to už není brnkačka. Teď už je to větší mazec. Páneček říkal, že prý budeme muset někde sehnat ajznpoňáckou lucernu. Prý když to zastaví vlak, tak by to mohlo zmírnit, když ne úplně zastavit, i to její divoké hárání.

: Já jsem se s tangama nikdy nesrovnala

: Aimi ta je statečná

: I když ne moc nadšená

: Nemá ležení

: Nemá stání

: Mně to teda hlava nebere

: Modelka jedna

: Akorát to neustálé oblíkání a vysvlíkání

No, křivdila bych jí, když bych tvrdila, že je z toho v eufáču (jako v euforii). Ale nese to noblesně, trochu sice připonas.aně, ale ona ani ten ocas nespustí, aby nevypadala špatně. Já se z ní teda picnu. Mě to čeká za chvilku, tak potěš pes. To se zase budou celý psí Křtiny otřásat chlípným poštěkáváním a kvikáním. Už se těším. Teda naši moc ne.