Tak tomu nevěřím ani já……..
242 pondělníček
Z historie
Tak jsem chtěla pouze porovnat, co jsem dělala já ve věku mé dcery a jak jsem vypadala. Totiž má dcera a moje ostatní štěnda budou mít za 26 dnů celé dva roky. A přitom jsem narazila na pondělníček z dubna 2015, to jsem byla stejně stará jako Aimi. A víte co jsem se dočetla? Že jsem 1.7.2013 vydala první pondělníček, že v tom dubnu 2015 to byl zrovna výroční stý pondělníček. Chápete to, tak sto, čili kilo, popřípadě kilián, či kilouš, tak to je už tedy pěkná porce. Hned se mi vybavilo, že jsem si tehdy říkala, že mi ty patrony teda vydržely hodně dlouho, ale že už budu mít brzo vystříleno.
Teda abych se moc nechlubila, dneska je to pondělníček s pořadovým číslem 242, ano čtete dobře, dvěstěčtyřicetdva. Přežila jsem aroganci, pomluvy a výsměchy, ale páneček mi vždycky spravil náladu, když mi řekl: Akinko, urazit tě může pouze inteligent a to ti lidé, co se do tebe navážejí, opravdu nejsou, piš dokud máš co říci a dokud bude alespoň jediný čtenář, který ti občas za tvá slova poděkuje. A řeknu vám, že takoví jsou, píšou, děkují a těší se na každé pondělí. Takže vy ostatní, ať již z vás vyzařuje závist, zloba, či nemáte svůj vlastní mozeček, nečtěte pondělníček, odhlaste si odběr, zablokujte si náš fejs a dejte nám pokoj. Žijeme jen jednou a my akity celkem krátce v porovnání s věkem dvounoháčů, tak si tedy, s dovolením, trhněte, čím chcete. Ámen.