Tak se dočkala i AKIRO

Tak už máme celou čtverku pohromadě

Všichni vzbuzují maximální důvěru, obdrželi mnoho nenahraditelných informací a varování, tak snad budou štěňátka jako ve vatičce. Jak já se s tím ale vypořádám…..

Ti mají život, jest, spat, vyměšovat a hrát si

Jsem opravdu ráda, že jsou ty moje děcanda tak v poho. Teda nechcu to zakřiknout, samo, že jim vždycky všechno neleze pod nos. Ale nechávají mi čím dál míň zbytků, takže kolikrát jen odhaduji jaký měli zrovna meníčko. Ale kachní krky, ty já poznám, ty slupnou, jako malinu, i když na „ovoce!“ moc nejsou. To mají, prosím, asi po mně.

Kojení mě teda už moc nebere, ale oni ti rošťáci stejně musí ty svoje plný banděra ještě zapít mlíčkem. Takže to v ohrádce protrpím, protože se těším na ty naše hrátky. Ti jsou vám tak voražení, že je musím kolikrát dost důrazně upozornit na jaké pozici v té naší smečce se zrovna nacházejí. Ale jsou to stejně zlatíčka, jak nejvíc.

Štěnda jsou štěnda, ale taková prochajda….

Co mně opravdu schází, tak to jsou ty moje dlouhý prochajdy. V týdnu jsme sami s pánečkem a tak to je přes den jenom fofrem kolem potoka a honem dom za lumpíkama. A večer je už taková tma, že by psa nevyhnal. Tak se těším alespoň na víkend, to má službu panička a my můžeme na delší prochajdu.

A ještě jedna novinka, byli u nás na návštěvě pánečci od mýho manžílka Sempíka, tak jsem jim to všechno vylíčila asi v hodinovém vycím monologu. To si teda za rámeček nedají.

Zdarec, jak nejvíc.  AKI, AIMI, AKIRO, ASUKA, AKIO a AKITO