Tak nevím, co je důležitější…

Příprava na mateřství

Tak už je to tady. Kruh se uzavírá. Skončilo línání, začíná hárání. A tentokrát to teda naši vymysleli jinak. Že prý je nebaví ta moje následná falešná březost, tak tentokrát vyzkoušíme březost skutečnou. Což o to, ženichů je plno a toho mýho mám už vybranýho nějaký týden. Tak mně držte drápky, ať všechno klapne, jak má. A hlavně, když to vyjde, tak si jedno štěndo necháme a já nebudu sama. I když si nedovedu představit, že ty ostatní půjdou do světa. Takže, prosím, pokud máte zájem, můžete doplňovat a rozšiřovat rezervačky, ale vězte, že si vás naši pěkně prolustrujou. Takže jen hodní a milující páničkové, jo?

Víkend se psí školou K9 Gabči Pavlíčkové

Asi tím, jak jsem se moc těšila, začala jsem hárat o týden dřív. No, způsobila jsem jen trochu pozdvižení. Tentokrát nebyl ani tak problém s nápadníkama, ale s konkurencí fenek. Jako baby jsme byly těžce v přesile, a některý holky mě dost těžce nesly. Takže proběhlo dost vrčení, bručení a dokonce i jeden škaredě vypadající tělesný kontakt. Avšak vzhledem k mému chlupatému zátylku si holka akorát odnesla pár mých chlupů. Hysterka.

Medajli mi nedajli, ale….

Ale překvapila jsem. Vzhledem k mému laxnímu přístupu k běhu mně moc šancí na slušný výsledek nedávali. Ale nakonec jsem mezi všema těma různýma rasama skončila někde uprostřed. Akorát ty Tibetky, tak ty mají běh pěkně v paži, či v tlapě… Však koukněte, to nechce ani komentář….

Co k tomu dodat. Chce to prostě zažít. Aki.