Šumavský měsíčník

Dovolenková trénovačka

Jak začít. Pravidelné čtenáře bych odkázala na provětrání paměti, nepravidelné na datum 4.9. léta páně 2017 a těm ostatním to trochu připomenu. Máme velice dobré přátele, až kamarády, až podobné blázínky jako jsou naši. Avšak my jsme dvě smečkovice a oni mají pouze jednu rozmazlinkovanou jack russelku. Teď již ocituji část příběhu z dovolené před rokem.

Žofka je psice menšího vzrůstu a nevím, proč taky terč útoků naší puberťačky. Jestli Aimi žárlila na to, že se chalupa  jmenovala U Žofky, anebo to byl jen její povahový rys, neustále si někoho podřizovat, se asi nedozvíme. V každým případě jsme to hned zkraja řádně pohnojily. Teda já se moc neúčastnila, ale Aimi si vypočítala, že délka 10 m lana na kterém byla preventivně lokalizována je o 30 cm větší než úhlopříčná vzdálenost mez jejím čenichem a zátylkem Žofky, která se chystala ulehnou ke spánku ve vymezené části dřevěnice. Pravda ulehla, ale dříve, než předpokládala, na jiném místě, než předpokládala a přikrytá jinou chlupatou přikrývkou, než byla zvyklá.

No, nebudu vás napínat. Kromě šoku Žofky, hlasitých výkřiků všech zúčastněných a skoků nejrychlejších členů obou rodin, se nic nestalo. Nikdo však netušil, že se bude podobná situace opakovat ještě jednou a že to málem ukončí kamarádské vztahy. Druhý den se Aimi rozhodla, že za ušima má už Žofka dost, a rozhodla se, že ji udělá na prdeli (pardon) liposukci. A nebýt pánečka, tak nevím, nevím. Mrzí mě, že se z toho Žofka celou noc odkopávala a obě rodiny ten večer nekypěly zrovna dobrou náladou.

Dlouho předlouho trvalo, než se narovnaly vzájemné karmy, než bylo možné trvat na tom, že si setkání, avšak s jiným programem zopakujeme. Ale sešel se pomalu rok s rokem a hopem skokem jsem jeli na další riskantní „короткий отпуск“, čili krátkou dovču.

Šumava není jen studená, bažinatá a nehostinná krajina

Přiznávám, že na Šumavě jsme s AIMI nikdy nebyli a naši se taky tvářili, že objevili ameriku. Nemůžeme vás přesně informovat o místě pobytu, páč to máme zakázané od našich přátel se slovy „jak to vykecáte, tak je po vás“, ale určité náznaky z fotek vás snad navedou k rakouským hranicím.

Prostě nádhera. Úplně jiná příroda, úplně jiný les, úplně jiný řev ptáků a úplně jiný lesní smrad. Prostě náš Moravský kras je nádherný, ale Šumava je úplně jiná. Pouze místa u jezera LAKA jsou po kůrovcovi dost tristním panoramatem. A je úplně jedno, kdo za to může. Dokonce jsme se tam potkali s panem „přírodním šumavským ochráncem“, kterému naši nalili do hlavy pár chytrostí o akitách výměnou za zajímavosti ze šumavské přírody. A bacha, právě tam toká tetřev hlušec, tak se všude nesmí. A toká asi tak hlučně, až je z toho hlušec. Dobrej frk, ne?

Tak raději nějaké pěkné fotečky, že…

Nakonec nebude japonec, ale veselý příběh z natáčení

Já trouba jsem se vůbec nezmínila, že se žádné psí zápasy nekonaly, Žofka přežila, Aimi nekousla a přátelství se nepokazilo.

Pracovní název tohoto šumavského příběhu byl, „Jak si páneček pos.al záda. Ale zdálo se mi to býti moc expresivní, tak jsem to raději nechala až na konec. Stalo se to tak. Není podstatné, která z nás vykonala výjimečně velkou potřebu na okraji cesty, což normálně neděláme. Protože koše by člověk na plný pytlík nedohledal, použil páneček metodu tzv. hovňocvrnkací pomocí halouzky ze stromu. No, a protože byla halouzka v půli zlomená, došlo k cvrnku s falší a letu exkrementu směrem opačným než předpokládaným, což páneček zjistil v okamžiku, kdy naznal, že není možné, aby ten smrad furt cítil. S neblahým tušením nejdříve opatrně přejel rukou své šediny a oddychl si. V okamžiku, kdy sundal batoh, již tak vesel nebyl. Co myslíte, bylo tam a ještě ke všemu si hovno hovělo na zoubkách zipu, což se, jistě chápete, strašně špatné čistí.

Tak čau zase někdy. AKI a AIMI