Poslední předprázdninový pondělníček

od Chiyo | 4.7.2016 Pondělníček

Zákony by měly platit pro všechny

Odvolávám se na nový Občanský zákoník §494: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu jako nadaný živý tvor“. Z toho vyplývá, že nejsme věcí a i když nemáme svůj ZP (Zákoník práce), máme také nárok na dovču. Tak to je jeden úhel pohledu, ten druhý mi napovídá, že bych vás měla nechat odpočinout, dovolovat se a nenutit číst moje zážitky. A taky se budete možná na mě zase více těšit. Určitě vás nepřipravím o zajímavé historky a kulišárničky. Budu vám je servírovat po prázdninách.

Plavecký Štvrtok, suprová sobota a nedeľné lúčenie

Jo, jo, ne nadarmo se říká, kolik znáš jazyků, tolikrát jsi psem. Tak kde začít. Byli jsme poctěni pozvánkou na Setkání Akita inu Shiro Shita a přátel (to jsme byli mimo jiné jako my, ti přátelé, jo) na Slovensko do Motorestu Kamenný mlýn Vajarský. Aby tam nebyla taková přesilovka, tak jsme zase my pozvali mýho skoro manžela a otce mých dětí Sempíka. A byl to mazec. Nakonec se nás sešlo 7 majitelů 9. úžasných akit. Už jenom skutečnost, jak jsme se dokázali, až na drobné výjimky, vzájemně akceptovat a tolerovat, byla fantastická a vzbuzovala zájem a uznání všech, kteří nás viděli a potkali. Ubytko super, jídlo by také super a pan čašník, tak ten psy miloval.

Kdo neví, tak Plavecký čtvrtok není čtvrtek na plavání, ale je to obec na Slovensku v okrese Malacky, kde je již výše zmíněný Motorest. Sobota, to jsme přijeli, byla teplotně dost náročná. Hroznej pařák, ale i přes to všechno jsme se rozhodli, že půjdeme po seznamovačce a posílení pánečků, na výlet. Tedy přesněji řečeno na výšlap na zříceninu hradu Pajštun. No, všichni byli hodně stateční a dorazili do cíle a dokonce i zpátky. Pouze my jsme měli úlevy kvůli naší Aimi a ve 3/4 cesty jsme to otočili, páč by to nemuselo dělat dobře jejím kloubům. Po cestě tam a dokonce i nazpět byly dva brody, takže jsme se mohli všichni řádně osvěžit.

A přišel sobotní večer. Krásně unavení, pánečci s vidinou táboráku a konzumace dobrot, které nám nachystaly Danka a Martina Nagyová. A potom se to stalo. Někteří si stihli osmahnout kousek buřtíku, či morčacieho mäsa (nebylo to morče, ale krůta), ti, co se flákali, tak měli „smolíčka pacholíčka“. Obloha zčernala, zvedl se vítr a začaly padat první kapky, kap, kap, kap. No, jak to dopadlo? Zajímavě. Než uhasnul v ohništi poslední plamínek, stihli jsme se přestěhovat k zastřešeným stolům. To bylo ale vše co se nám podařilo. A pak to už bylo, jak v barevným americkým filmu. Někteří skončili na stole, někteří pod stolem (ne pánečci ale akity), někteří byli po kotníky v tekoucím řečišti, někteří byli jak princezna koloběžka zepředu částečně oblečení a ze zadu částečně neoblečení, no prostě čurbes, jak nejvíc. Pánečci, protože měli co popíjet a pozobávat, to brali sportovně. Až množství padající vody umožnilo bezpečnou chůzi, naložili jsme poživatiny a popíjetiny do Martinýho autíčka a přesunuli jsme se na kryté terasy bungalovové.

A nakonec ještě fofrově. Co pánečci nesnědli, to jim bylo Nagycateringem přivezeno nahřáté na nedělní snídani, takže se pánečci nadlábli a vyrazili směr domov. Bylo to moc super, když se totiž sejdou dvounoháči bez nekalých úmyslů za doprovodu čtyřnoháčů, kteří jsou jejich obrazem, nemůže to dopadnout jinak, než super.