Pondělníček před spuštěním webu

Hej, budu mít svůj web a fejs a google

Všem mým obdivovatelům na vědomost se dává, že než by vyjmenovali všechny psí rasy, budou mít možnost sledovat můj život na spešl webových stránkách www.vseproakity.cz.

Najdete zde všechny pondělníčky, výstavy a další zajímavý věci. Taky budu na jakýchsi sociálních sítích, tak doufám, že mně pomůžete lajkováním. A všem, kteří mně sledují od samého začátku, slibuji, že pokud napíšu o mým životě knihu, dostanete do ní osobní věnování.

Tak a už je to venku, už jsem to nemohla vydržet. Šak víte, co to je za námahu udržet takový tajemství. Kór dyž ste ženská.

A teď teda zase pár zážitkovejch štěkanců.

Jak jsem vyzrála nad pánečky s jídlem

Už sem vám dlouho nelíčila, jak to mám s potravou. Tak, můžu Vás uklidnit, furt statečně barfuji a chutná mně to čím dál víc. Uvidíme, jak dopadneme v srpnu u paní vety (rozuměj veterinářky). Podstatný je to, že jsem měla dvojí režim. Ráno jakýsi divný válečky, že prý lisovaný za studena, jak kdyby mně na tom záleželo. Ať si ty potvory lisujou, jak chcou.

Napřed mně to celkem chutnalo, páč to byla změna od těch hnusů, co jsem jedla dotenkonc. Potom jsem začala stávkovat a naši mně vždycky podfoukli na prochajdě, kde mi to nacpali jako kokina. Což se mně teda velice dotklo, poněvadž ze mě nikdo blbca dělat teda nebude.

A tak jsem to vzala do vlastních tlapek.

I když mně to dalo přemáhání, začala jsem bojkotovat i tu hračku kam mně panička vždycky ráno dávala piškotky, paštičku a tady ty válcový granule.

No a bylo to, vzhledem k tomu, že si naši naplánovali zvětšit moje „úzké vzádí“, jak řekla jedna nejmenovaná paní rozhodčí, tak to museli nějak pořešit.

No a páneček to vymyslel famózně. Dal mi místo válečkových granulí na snídani půlku kuřecího skeletu a ještě měl radost, že to do mě vjelo, jak němci do krytu.

Akorát teď mají problém, co budou dělat se zbytkem těch granulí.

 Cvičák a Jedasky

Hele, na cvičáku už jsem nebyla tak měsíc. Takže jsem trochu pozapomněla smysluplnost toho počínání. No a byla jsem z večera ještě nějaká přežraná, nechutnali mně kokina, musela jsem furt hlídat pánečka, který si četl na lavičce ty jeho noviny, no a když to všechno zahrabu dohromady, tak jsem byla dost neposlušná a panička byla po cvičáku unavená jak horník po sobotní přikopávce.

Ale potom jsme, vy krásy, valili zase do těch mých oblíbených krásných Jedasek. Prochajda kolem rybníka, ta romantika s vizírsky bílými labutěmi, kačenami s kačenkami a vodička moje vlnovatá. Akorát se furt nějak neodvažuju do větší hloubky. Ale páneček mi slíbil, že si příště vezme jakýsi plavky, nebo co, a pak že do té vodičky se mnou půjde.

Takže teď jenom decentka po prdelku a trošku tu hladinku pokousat a poválet v čenichu.

Důvěra největší

Hej, ale víte, co se stalo? Nevíte, že? Tak já Vám to blafnu. Dostala jsem na louce tak neskonalou důvěru, že jsem byla bez vodítka a páneček s paničkou si mně přivolávali a já za nima fičela s větrem o závod. Netrvalo to sice dlouho, ale byla to paráda. Cítila jsem se volná jak ten pták, co ho nemohu nikdy chytnout. Musím být hodná, abysme si zas tu přivolávačku zahráli.

Neděle je asi od slova nic nedělat

A už je zase neděle. Tak su ze včerejška nějaká zvadlá, jak lopuchovej list. Jíst mi nechutná, spát mně nebaví, jak říká s oblibou páneček, jsem jakási celá nedomrlá. Páneček to má nějak jinak, lítá od rána jak žňová hlídka, až ho nestíhám sledovat. To mi asi dělá na potvoru. Moc dobře ví, že ho musím mít stále v merku, tak ať zklidní hormóny a odpočívá taky.

Jak zaleze ten oskarko, tak půjdeme asi na prochajdu. Ale to už dám asi až příště.

Tak milánci, ahoj na těch mých stránečkách.

Bafnu, až tam zafnu. (Samo, že začnu, sem myslela)

Vaše Akí, co bude mít webí, fejsí a googlí.