Línání, línání, to nám nervy nahání

Už je to tu zase

Tak 2x do roka se dostáváme do období, kdy občas zaslechneme od našich poznámku o tom, že jsou i jiné psí rasy. Naštěstí je to vždy s nadsázkou kvůli tomu nekonečnému množství chlupů z kožuchu, které vyprodukujeme. V zimě je to prý lepší, páč ty chlupy nahání podlahový topení ke stěnám a lépe se to prý poklízí. V období netopícím podlahově, to je velký problém v hlavě. Chlupy, trsy, trsičky, všude se to válí a poletuje. No a pokud nás s mamkou chytne hravá v baráku, tak to si ani nepřejte vědět, jak to tam vypadá. Takže jsme tento víkend povinně abolvovaly první „výčes“. Tak já tomu rozumím, že. Pouze mi vadí to otravné postávání, neležení a nicnedělání během toho potřebného úkonu. Ale bacha, má to zeštíhlovací efekt. Takže chvilku budu jak laňka. Mladá, ta to tak neprožívá. Nohy jí tančí cizokrajné tance a páneček má co dělat, aby ji udržel. A páč ten vyčesávací nástroj není zas tak neškodný, tak se divím, že ji ještě panička někde nepoškrábala.

Příprava na 2.ročník Setkání přátel AKI a AIMI

No nedivte se, valí to. Za chvíli to bude rok, co jsme se ve velké sestavě sešli u rybníka Olšovce. Páneček pomalu plánuje další setkání. Protože změna je život a některým byla v kempu prý dost „kosa“ (jako zimenka), tak hledáme něco nového a teplejšího. Skoro na 100% se to uskuteční o víkendu 2.-3. září 2017. Kde to bude, není prozatím jisté, máme teda něco v pácu, ale musíme ještě doladit nějaký detailíky. Pokud to vyjde na novým místě, tak bude možná problém s ubytovací kapacitou. Takže, kdo už dneska víte, milánkové, že jako jo, tak mi to raději štěkněte do zprávy, anebo do mailíku.

Křetínka a krásná příroda

Akorát teda ještě můžu prozradit, že by to bylo stále v okresu Blansko, ale kousek severňovo-východňácky. A víc už nemůžu.

Po rekognoskaci plánovaného místa jsme navšívili Křetínskou přehradu, neboli vodní nádrž Letovickou. A teda dost mazec. Krása krásoucí, heřmánkové louky, opékající se dvounoháči, voda čisťoučká, pokud tedy nepočítám bahno na kraji, který jsem vždycky rozvířila. Já si teda užila, byla jsem jak hujer. Jenom páneček chytl do ruku aportující klacík, už jsem valila ve vodě prsa. Ale ta moje mladá, květinová princezna, tak ta jedině plavnou chůzi v heřmánkovém moři, než hópnót do vody a plavat. No nevím, co s ňou budu dělat. Snad se to poddá.

A to bysme teda měli zase další pondělňajs za sebou.

AKI a AIMI