Jupí, sníh
Zima je tu
Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí.
Snííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííh.
Tak teda tušila sem, že to bude sranda, ale že to bude ve sněhu taková prča, tak to jsem netušila ani omylem. To je takovej betelnej bílej nesmysl, že to není ani možný. Normálně se v tom dá válet, ochutnávat to, běhat a špica je, když je pod tím klouzačka. Tak to su z toho úplně hotová.
V sobotu nasněžilo, tak jsme si hodili áčko ve školičce a jeli jsme do Jedasek k rybníku.
A to byla tedy špica. Naši byli teda zmrzlí jak sobolí exkrement, ale já si to tak užila, že jsem byla večer úplně grogy.
Klózačka, lítačka, válečka, naháněčka, no prostě to je můj život. No, a když foukal ten severní vítr, co je prý tak krutý, tak já nasávala čumáčkem jak nejvíc. Pánečkům koukaly z kapuce jen voči, což já nechápu a to su dost chytrá.
V neděli přijela velká návštěva, až z jakési Itálie, nebo vodkaď. Tak jsme na ně čekali a pak se zdvořile vítali. Ale celkem mně sedli, tak jsem na ně ani nebafala. No a večer byl konečně klid, naši byli zničení jak horníci po přikopávce (mimořádná směna pro splnění náročných plánů pětiletky),
a tak jsme všichni odpočívali až do rána.
Jo a taky na Vás leze ta vánoční atmoška?
Normálně z toho krásně, začínám skládat básně.
Tak jednu na ochutnání, jo?
Já jsem malá Akinka,
občas zlobím tatínka,
pozlobím i maminku,
mají rádi Akinku.
A až budu veliká,
seženou mně ženicha,
pak bude mít Akinka,
roztomilá miminka.
Teď se těším na snížek,
potom přijde Ježíšek,
někdy řeknu mamince,
co má přinést Akince.
Dobrý, že?
Pro pražáky a ostatní, kteří to nepochopili.
Tatínek je páneček.
Maminka je pánička. (Neplést prosím s panička)
Tak předvánoční baf, ať Vám to v té hokně valí jak za národní.
(Pro pražáky: Ať vám to v zaměstnání rychle uteče)
