Jedno stý pondělníček (číslem 100 :))

Kdo nevěří, ať si to na webovkách ověří

Tak všechno to začalo 1.7.2013. To se chtěli pouze naši podělit se svými přáteli o svou velkou radost (jako o mně, abyste věděli). A vypadalo to takto:

Můj první kontakt

Dobrý den, jmenuji se CHIYO, říkají mi Akinka a jsem JAPONSKÁ AKITA.

Bydlím od soboty u moc hodných lidí.

Doufám, že se nepokazí.

Haf.

Od několika mailů po stovky přátel

No, a potom se mně to vymklo z tlapek. Nejdříve se rozrůstal okruh abonentů, kterým páneček rozesílal moje krátké štěky, ze kterých se však po čase stávalo delší vytí. Pak se naši vnořili hlouběji do problematiky chovu našeho úžasného plemene a tak vlastně vznikl nápad, podělit se o radosti a starosti se všemi poctivými a slušnými akiťáky, ale i neakiťáky, přáteli a přáteli přátel, neznámými vojíny i pěšáky a prostě všemi, kterým se budou stránky líbit.

Takže bych chtěla strašně moc poděkovat všem dvounoháčům, pro které pondělníčky píšu, že je čtou, pánečkovi, že je edituje na webu, oboum mým dvounoháčům, že mi dělají tak krásný fotky. Mockrát jsem už chtěla přestat, ale když se podívám na seznam abonentů a dosah příspěvků přes fejs, tak mi to srdce nedovolí.

Pokusím se tedy pokračovat dále, protože bych se s vámi jednou strašně ráda podělila o radosti a starosti s mými potomky. Ještě jednou moc děkuji za vaši přízeň.

Bacha, jo

A aby jste věděli, moje maličkost bude mít 10. května významný den. To teda budu mít 2 roky, takže květinové dary na letišti, číslo účtu pošlu na vyžádání a věcné dary můžete posílat přímo k nám dom.

A teď ještě pár foteček, není jich moc, páč páneček je furt chabrus na nohu a já su po tom hárání zase jakási nedomrlá až nanicovatá. Ale to zase přejde, nebojte.

Tak teda zdarec, jak nejvíc. Akča