Je mi 5 let a patří mi celý svět
Moje narozky
Hej, je to teda dost masakr. Připadá mi to jak včera, co si mě naši přivezli jako malého plyšového medvídka, jako dneska ráno, co se mi narodila mimča a přitom je jim už 2 a 1/2 roku. Mám trochu strach z tohoto tempa. A naši o tom nechtějí raději ani mluvit.
Bohužel to máme, jak vy lidičky. Každý má tu svíci jinak velkou, je nám vždycky líto těch, co odchází předčasně za duhový most a radujeme se z narozenin každého dlouhověkáře. Snad nám ta naše smečkovská láska všem prodlouží život až metuzalémsky. No, tak tolik asi ne, to už by byla přeháňka. To už asi budou pouze robotí zvířata.
-
- Já, prďola
-
- Seznamovačka s prostředím
-
- Za rok jsem se trochu změnila
-
- Ve dvou jsem již měla nosánek nahoře
-
- A začalo mně chutnat
-
- 3 roky
-
- Tady jsem se už musela začít dělit
-
- Ve čtyřech
-
- 4 roky, už jsem kus baby
-
- 5 křížků
-
- Povinné foto
-
- A jdeme do toho
Výlet na Svatý kopeček
Taky něco z běžného života. Nevím sice, proč se ten kopec jmenuje Kopeček a proč je svatý, když svatí jsme byli spíše my, že jsme to v tom pařáku a na klouzavé kamenité cestě, tedy spíše necestě, zvládli. My i naši. Žádný potůček, žádný stín, žádná voda, dokonce ani kýbl na naše exkremety jsme nenašli. Lidí jak na Václaváku, no prostě kdyby tam nebylo tak krásně, tak by to nestálo ani za psí štěk.
Závěr byl ale bombastiko, volňačka, koupačka, honička a plno jiných nezbedovin s pejsky z rodiny.
