Jak to tedy všechno bylo

od Chiyo | 25.10.2021 Pondělníček

No, jak bych to nejlépe napsala.

Asi víte, jak jsme celá smečka smutnila po odchodu naší AIMI za duhový most. Vůbec jsem netušila, že mě to tak sebere. Ale byla to přece jen moje krev, moje dcera.

Strašně to letí, už to budou 3 měsíce. Stále na ni vzpomínám, ale není to už tak živé, jako když jsem ji hledala na každém našem společném místě.

Byli jsme na dovči, tam, kde jsme společně s AIMI nikdy nebyli. Tam, kde byli koně a hříbata, buvolky Matylda a Klotilda a kde jsme všichni zapomínali náročnými túrami.

: LA BAITA

: Kámoši

: Matylda a Klotylda

: Maminda a já

Něco jsem tušila

Víte jak, ty moje pánečky už mám za těch 8 a1/2 roku přečtený kompletně ze všech stran. A jak zase začali o té jejich reinkarnaci a vzpomínali kocoura Píďu, který se prý do mě převtělil (se z toho můžu vždycky picnout), tak jsem tušila nějakou životní změnu.

A když v obyváku postavili tu boudu, kde si normálně hrajou vnučky a obehnali ji mřížema, tak to už jsem teda dost zpozorněla. Vždyť já jsem přece už starší, ale vychovaná dáma, tak proč by mně tam zavírali. No, nechám se překvapit.

: Pan Píďa

: Nechápala jsem

: Tak odkud přijde to překvápko

Překvápko je překvápko, aneb sobotní odpolední šok

A přišel den „D“, sobota „S“ a dvojité „M“. To abyste rozuměli, kámoš Martin, tedy syn pánečka a Mája, čili Maruška, jeho dcera a pánečků vnučka. Najednou jsme je měli doma a naši se kamsi vypravili. A beze mne, chápete to? Ne, že by s dvojitým „M“ byl nějaký problém, ale když já ty naše musím mít stále na dohled.

Konečně se vrátil alespoň páneček. Kde nechal paničku? No nic jdeme na prochajdu a to je fajn. Přišli jsme na zámeckou zahradu a najednou tu mou paničku vidím. Huráááá. Ale co se jí to motá pod nohama? Jakejsi malej chlupatej střapec. Snad to nepůjde s námi domů.

A je to v pytli

To ukousaný, chlupatý a dorážející stvořeníčko je najednou s naší smečkou. Tak to tedy ne. Toto já nestrpím, pěkně jí to znepříjemním. Ta pude.

1 den krize, 2 den začínám ji trochu akceptovat, 3 den……

No, abych neunavovala. Už jsme spolu i ležely vedle sebe na sedačce. Ale pořád to není vončo. Furt na mne doráží, kouše mě do zadních noh a ocasu. To je teda vychování. Když mě teda moc vytáčí, tak jí ukážu můj řádný zkus a je klid. Snad si na ni zvyknu. Asi tady bude fakt bydlet s náma.