Finále, finále, finále
Poslouchat se musí
Prostě rozkaz zněl jasně. Náhradou za „zastavit muže s koženou brašnou “ byl rozkaz týdne „zastavit Hradec“ a roztrhat Rybárovi sítě.
Tím pádem bylo jasno i s pondělňajsem. Pondělníček bude prostě hokejový. Takže pro ty, co jsou antihokejistové, Brnu nepřející a Kometě nefandící, tedy jářku, žádná pondělní hitparáda. Ale na druhé straně je to nová zkušenost i pro nás. Sledovat ve tvářích pánečků při zápase změny mimických svalů, ať již pars labialis, pars marginalis, či musculus orbicularis oculi a poslouchat ta neznámá, pravděpodobně ne zrovna dvakrát slušná slova, tak to je mazec. A když ta naše modrobílá šlechta vyhraje, tak to jsou šťastní jak Goro, když trefil do Tokia.
A tentokrát to bylo excelentní. Sice moc nevíme, jak účast naší Kometky ve finále ovlivní cenu a chuť barfu, popřípadě jiných psích laskomin, ale chceme věřit tomu, že to nějaký smysl má. Prostě ti naši kluci ušatí, modrobílí, komeťácký jsou ve finále. A je prý úplně jedno, jestli narazíme na tygry liberecký, či piráty chomutovský, dostanou na frak a hotovo. No, jestli to teda zvládneme, tak si naši vezmou asi týdenní dovču na regeneraci sil.
Prochajdy
V každým případě nás naši nešidijou, i když mají ten hokej. Teda hlavně páneček, protože panička se s náma sama bojí, páč měla už několikrát leteckej den, jak jsme zabraly špónu při zmerknutí nějaké kočky, psa neznámého a nebo srnky ladné.
Takže pár momentek k pokochání.