Začíná přituhovat (a tím nemyslím, že mrzne)

Chtěla bych mít po ruce toho, kdo první řekl, že nejhorší je prvních 14 dnů a potom, že to už bude sranda. No, nevím jak vy, možná se u těch foteček a videí řehtáte, ale mně to kolikrát směšný moc nepřijde. Tak jsem se špizla (podívala) ke strýčkovi googlovi a oni ty mimča prý už mají tak 2 roky na věk člověka. A človíčci ve 2 letech, tak to je prý už taky mazec – ostatně to vidím na naší Ellince.

Seznam prohřešků

 1. Spaní

První zásadní chyba. Dáte-li jim čuchnout k něčemu jinýmu, než jsou zvyklí, tak jste namydlení. Naši je jednou nechali neprozřetelně spát mimo vymezený prostor ohrádky a teď všichni trpíme. Vynucují si spaní u dveří a pokud není po jejich, tak ječí, jak sirény první středu v měsíci v pravé poledne.

 2. Jídlo

Další problém. Když byli menší, tak jsem z toho dost těžila. Vždycky na mne dost zbylo, ale teď ani kolikrát nevím, co měli zrovna na jídelničku. A to si pište, že se páneček s papáníčkem pro mimča předvádí.

 3. Zábava

Teda přidrzlí jsou, jak nejvíc. Nejdříve mě kousali jen do uší. Teď přišli na to, že když mně budou okusovat špičku ocásku, mám to k nim daleko a oni můžou utéct. Potom se nedivte, že jim dávám takový hašte. Výchova je výchova. Ale venku, tak tam se jim líbí. Na každém kroku je čeká nějaké překvapení a to si potom užíváme všichni včetně pánečků.

 4. Návštěvy

Neustále k nám někdo chodí. Ztrácím přehled, kdo s jakým úmyslem přichází. A tak si říkám, socializace je socializace. (Nezaměňovat, prosím, se socializmem. To by mě ty mimča ještě znárodnili)

A protože si musím nechat taky něco na příště, tak zdarec jak nejvíc.

AKI, AIMI, AKIRO, ASUKA, AKIO a AKITO