Učím jaro klepat na dveře

Takový normální týden

Tak prý jaro klepe na dveře. No nevím, prozatím klepu akorát já, jaro se teda zatím moc ode mne neinspiruje a naši z toho opět žádnou radost nemají. Dřív jsem teda otvírala dveře od terasy čumáčkem, ale protože se mně všichni řechtali, což já při svém věku a inteligenci nemám samozřejmě zapotřebí, tak jsem změnila způsob na tlapkovačku. Když jsou dveře zamčený, tak je to klepačka, ťukačka, ale když ne, tak se ty dveře rozlítnou jak kovbojský vrátka, říká páneček. No to pak moc dlouho ale tu hru nehrajeme.

Byla jsem zase zkontrolovat břeclavské povodí a konečně jsme našli v tom našem krasovém lese Klostermannovu studánku. Mezi nama nevím, proč jsme ji hledali a proč tam vlastně ten spisovatel, který psal o jakési  Šumavě, straší. Prý studánka, prdlačky, takovej žabinec to byl, že by se ani Goro při tom svým 1 400 km výletu z toho nenapil.

Tak abych to jarní klepání nějak ukončila. Jaro nezlob, pojď už krucipísek sem, ať mohu jít bez problému ven a nejsem po každičké trase, špinavá jak prase.

Kulinářské okénko

Musím se vám pochlubit, jak se o mně páneček stará. Asi jsem již zmiňovala suprovou knížku paní Novosádové BARF – KRMENÍ PSA PŘIROZENOU STRAVOU. Tak tam je taky hromada receptíků na všechno možné. A páneček se rozhodl, že některé vyzkouší. Udělal mně sardinkovou pomazánku na přibrání, páč jsem prý ještě málo dorostlá. Teda mezi nama – dost dobrá. No a potom ještě na prochajdy místo těch různých pamslků upekl tuňákové sušenky. A štěknu vám, že jsou dost boží. Tak buď koukněte do knížky a nebo napište a pošlu vám recepis, jo?

APPO – Akinčina psí poradna a odpovědna

aneb co jsem vyčetla, to jsem napsala.

Vůbec teda nechápu, jak může být některý dvounoháč tak zlý a chystat na nás pejsky takový nebezpečný nástrahy. Zrovna jsem na fejsíku zahlídla nějaký buřty prošpikovaný háčkama na ryby. Tady teda nepomůže nic jinýho, než dokonalá výchova, ale tlapku na hlavu, kolik nás odolá nálezu takovýho buřtíka. No a potom je jěště horší varianta s otrávenou návnadou. Takže naši mě pořád okřikují, jakmile skloním hlavu a v kapse jim šplouchá malá lahvička 3% peroxidu vodíku. PROČ?

První pomoc při pozření jedovaté látky

Je důležité co nejdříve vyvolat zvracení (ideálně ihned, případně do 1-2 hodin), čímž dojde k evakuaci toxického obsahu žaludku. V domácím prostředí může majitel použít peroxid vodíku ( max. 3%, 1 – 2 ml na kg hmotnosti zvířete), slanou vodu, hořčici rozpuštěnou ve vodě aplikovanou do tlamy zvířete třeba i násilím. Pokud se dávení nepovede vyvolat, je nutné co nejdříve vyhledat odbornou pomoc, kde budou zvířeti podány léky vyvolávající zvracení nebo bude proveden výplach žaludku. Pro adsorbci reziduí toxické látky podáme zvířeti carbo adsorbens (tj. černé uhlí) v dávce 0,5 – 2g na kg, tzn. na 5kg psa 8 – 30 tablet. Dojde k navázání škodlivé látky a omezení resorbce do krevního řečiště.

Tak ať nás to nikdy nepotká. Akča