Sraz AKIT v Nových Zámcích

od Chiyo | 30.6.2014 Pondělníček

Valíme na Slovensko

Krásne pondelkové predpoludnie, miláčikovia. To jsem se naučila o víkendu, dobrý, že? No, dál raději česky.

Hej moji drahoušci, tak teda pěkně valím životem. Tak prvak už jsem žena, druhak jsem včera oslavila první výročí, kdy jsem se stala členkou nové smečky a třeťak jsem v sobotu byla na prvním výletě v zahraničí. Dost na rok života, že?

Ráno v sobotu to bylo jak před výstavou. Rohlíček se šunčičkou, balení a tak normálně. Bylo divný, že byl páneček nějak v poho, bez nějaké nervozity. A ty vtípky po cestě. Některým teda bohužel moc nerozumím. Jako například páneček předjížděl divně jedoucí auto a říká paničce: Čoveče, to byla blondýnka a měla na sobě reflexní vestu. A víš proč? Prý se dočetla, že řidič, který vystoupí z auta, musí tuto vestu mít na sobě Nevím, panička se mlátila smíchy a já koukala z okna.

Senecká jezera

Páneček valil po silnici jak Aguri Suzuki (鈴木亜久里, Suzuki Aguri), (8. září 1960, Tokio), bývalý japonský automobilový závodník, který se, jak jistě všichni víte, zúčastnil 88 grand prix Formule 1. Ty vogo, já su štěkající encyklopedijka. Takže jsem mohla v klídku ležet a odpočívat. Jo teda občas jsem šla na nohy, jak páneček zpomalil, ale jinak v poho. Hranice jsme přefičeli bez nějakých nesnází, i když jsem samo sebou měla potřebné doklady, a mazali do nějakýho Sence. Prý „Slnečné jazerá“. No takový libý výraz ve tváři pánečka jsem naposledy viděla, když si mně odvážel z CHS ze Stonavy. Pohled zjihlý, hlas roztřepaný, plný vzpomínek. Trochu mně trvalo, než jsem pochopila, že tady jezdil se svými mláďaty. Ty brďo a chápete, že nás nechtěli pustit „do vnútra“? Jo a to sem vlastně neřekla, že sem vůbec nevěděla, že umím slovensky, že? Ale páneček je dost mazaný, šel druhým vchodem a bylo to. No nádhera, jak u moře, říkal páneček. Voda, pláže, ženy, stánky, jídlo, pití, to by bylo krásný živobytí……… No paráda, naši si dali jakýsi „strapačky“, byli nadšení a já skousla suchej rohlík, no taky paráda. Chtělas do ciziny nádhero, tak trp. Pozitivní bylo, že jsem byla zase středem pozornosti a rozuměla těm pěkným pochvalám, jako třeba: „ty si pekný miláčik“, a tak.

Nové Zámky

No a potom jsme valili na ten sraz Akit. Tak taky dost dobrý. Účastníci v poho, program taky, třeba jsem se dozvěděla plno věcí o mé domovině. Třeba, že nevadí, že neumím anglicky, páč se anglicky s Japoncama nedomluvím, že si udělali z odpadků ostrov, že je jich v Tokiu víc, jak v naší republice a tak. Ale je fakt, že to cestování pro mě moc není. Doufám, že to není nějaká nemoc. Zmasakrovaná jsem byla fest. No a tak jsem byla ráda, že jsme večer valili dom. Mezi nama děvčatama, asi nemám ráda cestování, změny, moc nových událostí, a tak. Asi som taká viacej menej konzervatívna.

Taky mně děcka napadlo, že si vypsuju na googlu zvyky, které jsem dostala do vínku. Možná mi to něco napoví.

Takže výběr, jo?

Japonci se běžně při setkání uklánějí. Délka a hloubka úklony je závislá na postavení. Od cizinců se klanění nevyžaduje. No občas se mi někteří i klaní.
Spropitné se v Japonsku nedává. Japonci jsou příliš hrdým národem a tohle by je mohlo velice urazit. To se mě netýká, ale dobrej zvyk říkal páneček.
Používat mýdlo nebo šampón ve vaně je nepřípustné. Japonci se umývají jen ve sprše. Hmm, tak to je špatně. Minulý týden mně ve vaně šamponovali.
Srkání a mlaskání dovoleno! Všechny tyto prohřešky si můžete v Japonsku bez problému v kdejaké restauraci dovolit. Naopak tím projevíte, že vám daný pokrm chutná. Neřešíme, možná mlaskám, ale našim to nevadí.
Smrkání je ovšem zakázáno. Popotahovat můžete, ale použít ve společnosti kapesník je neslušnost. Při rýmě mnoho Japonců nosí přes ústa roušku, aby neroznášeli bacily do okolí. Nevím, jak pomůže rouška na soplík.
Dávání darů je jedna z nejdůležitějších věcí. Japonci své okolí obdarovávají prakticky neustále. Nikdy neopomenou dovézt dárek z dovolené pro svou rodinu nebo pro kolegy z práce. Dary se dávají většinou malé, aby se ten druhý necítil zavázán. Hmmm, super zvyk, začnu vyžadovat.
Japonci nechápou naše vtipy. Hlavně ty, které jsou urážlivého ražení a dělají si legraci ze starých nebo postižených lidí. Tak to jsem asi trochu jiná. Já to všechno chápu.
Když se na něčem Japonci domluví, platí to na 100 %. Nedodržení slibu je nemyslitelné a ostudné. Tak panečku, to bude asi problém, páč v Česku se na to asi moc nehraje.