Spiderwomanka a bledule
Tak to byste měli vidět
Zdarec jak nejvíc. Už jsem si párkrát postěžovala , že není AIMI po mně. Teda, pokud je nějaký ten pomyslný strom s tím pomyslným jablkem, co padá a nebo se kutálí v různých vzdálenostech od stromu, tak já „strom“ nestojím na kopcovi, ale asi za rohem. Páč ta moje milovaná potvůrka je úplně jiná, než já.
Já tedy osobně jsem po pánečkovi. Rozvážně zvažuji, zda ten skok nahoru či dolů je smysluplný a není nebezpečný. Totiž on výšky taky moc nemusí.
No a Aimi, tak ta je asi po paničce, která byla kdysi aktivní v horolezectví.
A teď k meritu věci. Bohužel byla tma a byl to takovej fofr, že nebyl čas to fotograficky zdokumentovat. Normálně jdeme na prochajdu zámeckou zahradou. Standardně máme 10 m prostoru, který odpovídá délce vodícího lana. Tak si tak různě pobíháme až zase Aimi něco zmerčila. Podél svahu je zídka z kamene asi 1,5 m vysoká, před kterou je podélný odtok. Čili takový vodní příkopek. A co myslíte? Najednou se rozběhla a hópla. Na svah to bylo vysoko, tak se rozplácla na tu zídku jako spiderman, předníma tlapkama zaseklá nad zídkou a zbytkem těla přesně kopírovala zídku. Co teď? Síly měla od pohledu dost. Ale co až ji síla opustí? Že by skočila nějakýho salchowa přes příkop jsme nepředpokládali. Tak musela přijít smečková pomoc. Vůdce smečky (myšleno páneček) musel zachránit situaci (doufám, že mě za ta krásná slova nějak odmění :) ). Hópl k zídce, uchopil spiderwomenku, přenesl ji přes vodní příkop a postavil na zem. Páč neudělat to, asi by měla mladá o pár kostí navíc.
Bledule jsou poslové jara
Není moc míst, kde něco takového uvidíte. A my máme to štěstí, že bydlíme blízko Rakoveckého údolí. Takže rozhodnutí bylo jasné. Sobota, sluníčko a výlet. Abychom si to všichni užili, tak samozřejmě busem. Trasa jasná, cíl jasný, odjezdy busu zjištěny. Cesta tam super, cesta k bledulím super, bledule úplně super.
No, a co dál? To se ani neptejte. Aby nám to páneček zpestřil, tak jsme zpátky šli trochu zkratkou. Místo 2,5 km jsme šli asi 5 kilásků. Což by nebylo tak hrozné. V plánu bylo dalších 8 km busem. Bohužel pes míní a člověci mění. Naši byli hladoví, jak psi, my jsme byly utahaný, jak nejvíc, tak jsme navštívíli místní restauraci. Bohužel plnou, psům nepřející. Sice jsme si odpočinuli, napili a najedli, ale protože to bylo na zahrádce, kde byla zima jak v ruským barevným filmu, brzo jsme vypadli. No jo, ale co včul. Nejbližší bus za hoďku. Tak jsme mazali po svých. Sumasumárum 14 kilců (poslední 1,5 km jsme se už svezli).
Už dlouho jsme nezbaštily tolik, jako tento večer. A celou neděli spíme, spíme a spíme.
Podařený víkend.
