Prázdninový fotodeníček II.

Výživný srpen

V srpnu jezdíváme na dovču. Ani letos to nebylo jinak. A pro změnu jsme jeli na Slovensko. Speciálně do Mýta pod Ďumbierom, abychom zkonfrontovali náš pobyt vánoční s pobytem letním. A bylo co srovnávat.

Ubytko

Na vánoce jsme bydleli v apartmánu přímo u silnice, což nebylo špatný, ale tentokrát jsme se rozhodli pro změnu. Vzhledem k tomu, že pension vlastní 4 domy, nebyl to problém. Za horským potokem, na štok a s bazénem.

Takže jednak jsme měli větší klid, druhak víc místa a spánek s pánečkem a třeťak jsme neháraly, takže žádný tangáče…

Dědečkova chata

Dědečkova chata je suma sumárum vzdálená cca 2 kilásky po stráni v úhlu 45 stupňů s převýšením přes 200 m. V zimě to bylo sado maso i pro psy. Hluboký sníh, lehce se bořící, několik předbíhajících horalů a všude ten bílej hnus. Páneček si šáhl na dno svých sil a málem mu život vyvrcholil před vrcholem.

Tentokrát to bylo sice o moc lepší, ale délka se nezměnila, úhel a převýšení taky zůstalo, akorát bílej nesmysl se přeměnil na zlato paprskový smysl. Tak tentokrát jsme si hrabaly na dno svých sil spíše my s Aimi. Ale dali jsme Dědovku všichni a dokonce dvakrát, Na začátek a na konec dovči.

Chopok

Jako pachatelé jsme se vrátili na místo činu. Teda my nic nespáchali, to na nás spáchala v zimě příroda. Jednak bylo sněžno, ledmo až kluzmo, druhak před náma jeli šoféři letní, takže jsme málem nedojeli a třeťak byl nahoře takovej nevlídanec, mlhanec a fujavec, že jsme z toho nic neměli.

Teď to bylo úplně jinačí. Lidí málo, žádný lyže, poloprázdná lanovka a já se už do té kabinky nebála. Samozřejmě ten náš mladej živel zase machírkoval a tvářil se, že je na horách a lanovkách jako doma.

Lúčanský vodopád a Lesnický skanzen ve Vydrovské dolině

Páneček je velikej plánovač, jak říká naše kámoška Beky, ten největšejší. Na jedné straně to byla bomba, páč jsme toho hodně viděli na straně druhé jsme ho občas nenáviděly. Vlastně to je blbost, páč my milujeme tu naši smečku láskou bezmeznou. Ale občas nám těmi svými nápady pěkně lezl na nohy.

Lúčanský vodopád, leží uprostřed vesnice Lúčky, je 12 metrů vysoký kaskádovitý vodopád padající do malých jezírek z vrchního okraje travertinové terasy. Lúčanský vodopád je od roku 1974 národní přírodní památkou. Prostě si jdete takhle nakoupit do vesnice a říkáte si, co to tady tak hučí a padá? No jo, to jsem trouba, to je přece ten vodopád.

Lesnický skanzen ve Vydrovské dolině je přibližně 1 km od Černého Balogu. V krásném lesnatém prostředí Veporských vrchů uvidíte různé exponáty, které Vás seznámí s lesnictvím. Jeho minulostí, jakož i současností. Trasa dlouhá přes 3 km, nazvaná Chodník lesního času, sestává z přibližně 75 zastávek, které Vám přiblíží význam lesů pro náš život. Dozvíte se, co vše je potřeba pro jejich zachování a ochranu.

Štrbské pleso

Štrbské pleso je nejtypičtější morénové ledovcové jezero, pleso na jižní straně Vysokých Tater na Slovensku. Nachází se v místě, kde se spojují Furkotská a Mlynická dolina na konci hřebenu Soliska a je druhé největší na slovenské straně. Leží v nadmořské výšce 1346,6 m. Má rozlohu 19,76 ha, je 640 m dlouhé a 600 m široké. Dosahuje maximální hloubky 20 m. Říká strýček…..

No, a co říkám já? Tak jednak to bylo v druhé polovině dovči, a to už jsme byly na nástupy do auta s baťohama dost alergický. Druhak tam bylo lidí, jak kdyby dávali něco zadarmo a třeťak jsme už byly vyhlazený jak ty kameny ve vodopádu. To bylo furt ty jsou krásný, to jsou čau čau? Aha tak hasky, ne jo malamuti. Teda občas bylo bingo a poznali nás. A můžeme si je pohladit? Páneček říká, že kdyby od každýho bral éčko, tak máme dovču zadáčo a ještě si přivezem. Ale prochajda kolem jezera byla fajn.

Uteklo to jako voda

Prý v nejlepším je dobré přestat. Naši teda na to neměli takový názor, my zase jo. Takže jsme zrušili objednaný pěkný počasí, povolali mraky, déšť a vítr a jeli dom.

Tak zase někdy. AKI a AIMI