Povýstavní pondělníček
Tak tentokrát se to vážení bude všechno motat kolem výstavy v Brně. Vy, kteří moji výjimečnost sledujete pravidelně, víte, že se účastním již šesté výstavy.
Už su teda zkušenej kus, že. Tak jak to všechno vlastně bylo.
Tak za prvak:
Páneček došel začátkem týdne domů s jakousi placatou kabelou. Samozřejmě, že se mnou cloumala zvědavost největší. Bude to k jídlu a nebo na hraní?. Hej a von vám vybalil cosi placatýho a jak mávnutím mečíka samurajíka z té placky byla jakási škatula. A ta škatula měla vokna a dveře a tak. Tak jsem to nevěřícně oňufala, obešla, prolezla, oblezla a nevěděla, co si o tom mám myslet. Vzhledem k tomu, že mi tam nacpali moje nejoblíbenější hračky, tak jsem naznala, že mně tam snad chtějí nakvartýrovat. No uvidíme.
Tak za druhak:
Sobota dopo, divná. Cvičák nic, prochajda nic. Ale za to dost zajímavý pohyby s věcma z těch skříněk, kde mám schovaný papáníčko, myslím tomu říkají mražák. Nějak prý vánoční úklid, nebo co. V létě, no já padám. Ale některý věcičky mně voněly i přes tu třeskutou mrazící kládu (ach jo, pro pražáky zmrzlý maso). A největší labůžo bylo, když páneček sekal některý věcičky na špalku na menší kousky. Sice jsem teda riskovala šňupáček, ale stálo to za to. Občas nějakej kousek odlítl a páneček dělal, že to nevidí. No ale večer po krátké prochajdě, to byl jinej matroš. Cítila jsem v mých mladých kostech, že se něco chystá. Zase byli jak mílijusi, ťu, ťu, ňuňu, ale já byla ve střehu. Stejně mně to bylo prdlačka platný.
No a pak to začalo. Napřed vyčesávání, tak to bych ještě dala, potom manikúra, trochu to lochtalo, jak mně zabrušovali drápky, ale potom děcka…… No vanová SODOMA. Normigo mne, ty vogo, vylákali do koupelny, strčili do vany a za chvilku sem byla jak potkiš. Ne tak malá, ale tak schlíplá. No trucovala sem, kokinko si nevzala, ale zase tak hrozný to drbkání nebylo. A potom, fučák jakejsi největší, chloupky mi sušil, velice hlučil, nervy mi mučil skoro až do sucha.
No unavená sem z toho byla, jak můj soukmenovec, co valil do Tokia. Myslím Gorem ho nazývali.
Tak za třeťak:
A už je to zase tady. Asi jedeme fakt na výstavu. Zase ten chaos a zmatek největší. Ty vogo a škatula je zase složená na placku a valí do auta. Tak to su teda hotová. Co z toho vzejde? Trochu sem si zase zahrála kino, jako nikam nejedu, pasu se zrovna na trávě, obojek nechcu, atd.. No ale jak sem dostala rohlík ze šunkou, tak to bylo jasný. To mám po mamince, ta je taky před výstavou zvyklá na tuto delikatesu. A mám na to spešl systém, napřed šunčičku, potom másílko a nakonec rohlíček. Prostě každou tu dobrůtku zvlášť, abych si to řádně vychutnala.
A už jsme valili, samo, že sem prostála celou cestu, nechtěla čurat, trýznila naše, že budu kakat, a tak. Prostě junda největší. Ty brďo, a ten harapant škatulovej měli s sebou. Jeli jsme brzoučko, tak jsme chytli dobrej flečmen (pro pražáky místo), páneček vybalil tu mou novou boudičku, jak kdyby sme tam měli týden bivakovat. Co myslíte, vlezla jsem tam? Ani omylem. Lehla sem si na protest skoro doprostřed uličky mezi kruhama. Já vím, su hrozná, ale já se holt musím cítit svobodná. A jak říkají Slováci, jsem holt „taká svojská“. Jo a byla tam Airi, krásná žíhaná fenka, co chodí na stejnej cvičák jako já, moc se měla k pánečkovi, tak jsem ji bojkotovala. Potkali sme gabču, šéfku největší ze cvičáku a potom taky trenérku Terku. Pak přišel kamoš Baboš a mohlo to začít.
Jako, mezi nama, měla sem hezčího handlera, byla sem mohutnější a celkově sem se sobě víc líbila, ale aby nás uvařili na to, že jsme výborní, úžasní, krásně stavění, ale že máme úzké vzádí…… ? Ani pořádně nevím co to je, ale dost mne to uráží. No tak to teda mně dámy promiňte, copak jsme na gyndě? No nic, důležitý je, že jsme na všech 6 výstavách dostali nejvyšší možné slovní ohodnocení a to vítězství musí taky jednou přijít. Řekla bych, že už z nás začínají mít bobky. Hej a znám jenom to český přísloví „pes, který štěká nekouše“. Žádný dodatek že „pes který štěká má vyhrát na výstavě“ neznám, paní rozhodčí. Ale to bylo naštěstí v jiné akití kategorii.
Jen se třeste a všichni vězte, že vás někdy dostanem a medaili vyhrajem.
