Poslední společný týden
Poslední společná návštěva veteriny
Tak to byl dost masakr. Nejdříve jsem vůbec nechápala, na co páneček vytahoval tu velkou proutěnou věc. Pak jsem byla ze psa jelenem, páč jsem nechápala, proč mi tam strká všechno to chlupatý nadělení. O tom, že je v té divné věci nacpal do kufru plecháča, ani nemluvím. Nakonec jsem měla jasno. Veterina, no tady jsou ty hodný dvounoháči, co mě teda občas něco provádí na mém psím těle, ale mně to neva. A děcka jsou celý po mně. Dostaly píchanec, čipovačku a prohlídku celýho jejich já. Dobrá zpráva je, že jsou macatí, krásně ozubení a v dokonalé kondici. Tak doufám, že jim to vydrží celý jejich život.
Poslední návštěvy
Koncem týdne jsem pochopila, proč byl u nás zvýšený pohyb dvounoháčů. Velice mě potěšila návštěva z mé rodné chovky Petaki Kensha. Pak tu byl taky můj velký kamarád a blázínek Matýsek. A plno dalších, že už si ani nemůžu vzpomenout.
Poslední společné proběhnutí
Jak rostou, je čím dál víc složitější je ukočírovat. Poslední venčení stálo za to. Asi se navzájem štěnda domluvila a místo vyběhnutí jedním směrem se rozprchla do všech světových stran. A nejhorší je, že s neomylnou přesností začala po zahradě vyhrabávat moje uložené specialitky ze všech špajzek. Pánečka mohlo trefit, protože je nemohl pochytat, mě mohlo trefit, protože jsem byla okradena vlastní krví a děcka lítala po zahradě s kousky uložených a nádherně zavánějících kousků masíčka a kostí.
První odchody
Nesu to zatím statečně. Po sobotě jsem byla v ókáču, v neděli mně ale trochu padly šraňky. Je to holt takový tristní pohled na to torzo klubíček, které nám zůstaly doma. Ale takový je prý psí život.
