Návštěva véty a další skopičiny

Prej falešná, ale co?

Už jsem slyšela, že existuje falešná hrdost, falešné přátelství, což však u mne nehrozí. Že ale je nějaká falešná březost, tak to nedávám. A ještě ke všemu, když ji mám mít já. To se z toho asi picnu.

Ty kráso, je fakt, že sou ze mně naši trochu vedle sebe. Přestala jsem pořádně baštit, udělala jsem doma zase řáckej bugríno, neposlouchám na cvičáku, furt se drbu, hrabu jako pakíno na kobercích, jak kdybych nevěděla, že tam nic nevyhrabu.

No a k tomu je to už rok co do mě píchali jakýsi ty povinný srandy, abych se nevztekla, neměla psinkovej kašel (dyť su pes ne, tak jakej bych měla mít kašel?) a tak.

Velká rada naší smečky teda rozhodla, že navštívíme naši vetu a se vším se jí svěříme. Naše véta je dost prima, je na mně moc milá a hodná a chce abych byla zdravá a spokojená. Horší je to vždy při rekapitulaci co mi schází, co mi přebývá a hlavně co za to, zlato.

Tak teďkonc to byl masakr, že prej mám nateklý prsíčka s obsahem mlíčka a té srandě prej se říká falešná březost. Ty vogo, chápete to? Že prý si myslím, že budu mít mimino. No to teda nedávám. Možná na tom však něco bude.

Tak Vám to ze mě večer doma tak všechno spadlo, že nejsem nemocná, ale jen falešná, že jsem začala opět s chutí žrát. Tak uvidím, jak mi to dlouho vydrží. Večer jsem se kupodivu i za míčkem mockrát proběhla a na ráno si nachystala plno šprýmů pro naše, aby se nenudili.

Chytrá horákyně Akinka

Ráno jeli naši jedním plecháčem do té jejich odporné práce. Tentokrát jsem je dostala jednou ranou oba dva. Napřed jsem se spokojeně vyvenčila a vrátila se domů. Páneček je vždycky nachystaný k odchodu „o den dříve“ než panička, tak jsem na něho dělala ty moje japonský očiska, aby mně ještě pustil proběhnout. No což. On na to hópl a to byla jeho veliká chyba. V okamžiku, kdy chtěli odjet jsem se zašprajcovala. Prostě domů ne a ne. Odolávala sem laskominkám, sýrem jsem pohrdla, k šunčičce jsem se vždycky připlazila tak, abych ji tlapkou zachytla a zavčas utekla. No, abych to zkrátila. Já nadšená a vyhraná, naši hopocení, vzteklí a nešťastní. No nechala jsem je po půl hoďce jako vyhrát, aby neměli pokažený celý den.

Víkendový teplotní masakr

Jak slibovali, tak se stalo. Teda vyjímečně se rosničky trefily. Už ráno ve 4 hodiny jsem tušila, že bude pěknej pařák, tak jsem vytáhla paničku z postele. A normálně sem vydržela hýřit aktivitou až do devítky. Tak, co sem vlastně dopo stihla. Ukrást několik párů bot, roztrhat takovou tu tašku, co v ní vydrží chvilku zima (to asi v tomto počasí nebylo moc rozumné), potahat kobereček, oběhnout tryskem asi milionkrát náš barák, ukrást kropítko z konve, znovu nějaký boty a prostě celkově to bylo výživný. Potom jsem si lehla doma na studeňoučkou dlažbu a slastně odpočívala.

Nedělní výlet do neznáma

Tak to Vám musím vyštěkat všechno. Parádní neděla jak nejvíc.

Tak ta za prvak, dojek náš Matýsek, to je to velký pánečkovo štěně, co je s ním taková prča.

Za druhak jsme jeli busem na druhou stranu, než su zvyklá a potom jsme už jenom, šli a šli a šli.

A za třeťak jsme byli u rybníka, kde bylo pejsků a pejsků. Jeden 7 letej malamut se do mně hned zabóchl, ale šel na to moc hrrr, takže jak mně povalil na záda, nezdvořák jeden, hned bylo po lásce. Naši mně chtěli nechat pořádně vyčvachtat v rybníku, ale voda tam byla tak škaredá a špinavá, že až na pár dvounohých štěňat by jste tam pejska nevyhnali.

A pak jsme šli a šli a šli a bylo nám teplo a teplo a teplo. Zajímavý je, že mně to slunko snad ani nevadí. Dokonce jsem se v sobotu i opalovala na lehátku. Je fakt, že jsme teda došli dom zmordovaní. Děcka, ale moc krásný zážitky, už se zase těším na příští víkend.

Tak to je zatím upřímně a čestně všecko.

Vaše Akinda březanda.