Moje úžasné děti mají 1 rok

od Chiyo | 5.12.2016 Pondělníček

Zatím to vypadá O.K.

Tak je jasný, že my (jako psi) to tak neberem. Ale naši (jako lidi) to teda zase tak berou. Nechci se vracet k výběrovýmu řízení na pozice budoucích pánečků mých ratolestí, ale i přes velice přísně nastavené parametry jsme na 100% nevěděli, zda ta volba byla dobrá. Po prvním roce života mých potomků si dovolím říci, že páneček odvedl kvalitní práci.

AKIO

To byl pánečkův miláček, důvěrně mu říkal „tlusťa“, protože byl největší a nejvíc pohodovej. Nabaštil se, opustil své sourozence, natáhl se do kouta na břicho, nohy natažené dopředu a dozadu a nevěděl o světě. Jaký je teď?

Autentická zpověď skvělého majitele. Cituji: Jeho záliby: nejraději si hraje s tenisákem, nebo se přetahuje lanem. Pravidelně navštěvujeme 2x týdně cvičák (umí k noze, ke mně, zůstaň, čekej atd.), ale někdy je tvrdohlavý, jak beran. Čím je vyjímečný – vším, je krásný, mazaný. Zvláštní schopnosti: umí otevírat dveře, postaví se na zadní a tlapkou zmáčkne kliku, takže musíme zamykat dveře.

Dále umí prodlužovat víkend. Vždy když si myslím, že se o víkendu vyspím aspoň do půl osmé, tak drahý Akio o půl páté vstane a dožaduje se ranní procházky. No a hned mám sobotu i neděli o 3 hodiny delší :-)

P.S. Nejlepší je ta poslední fotka. To se mu zdá, že Vítkovice porazily Kometu :)

Ještě, že se sny málokdy plní, říkám já, AKI. :)

AKITO

Tedy nyní již přejmenovaný na TOSHIRO. Je to jak u mně, taky jsem rodným jménem C’Chiyoko, ale nějak se naši rozhodli, že to není to pravé japonsko-ořechové. A tak jsem Akča.

Znovu cituji:

Toshi nám roste jako z vody, teď tedy spíš mohutní. Jako správný puberťák nám svojí pubertu dává najevo. Kupodivu všude jinde, než když navštívíme psí školu, kde se mu většinou chce spolupracovat (i když ano, jsou i výjimky :)). Jinak na chování se k jiným psíkům a cizím lidem neustále pracujeme, ale je to hlídač a svojí smečku si chce střežit.

Mezi všemi možnými hrami vítězí přetahování, no a nutno podotknout, že už má ten náš pejsek pořádnou sílu. Stejně rychle, jako se dokáže vášnivě pustit do hraní, tak úplně stejně dokáže upadnout do spánku během snad vteřiny. Na poslední večerní venčení je to kolikrát přemlouvání. Za to ráno nás většinou časně probouzí studeným čumákem a několika líznutími, i když poté je schopen si opět zalézt a prospat dopoledne :).

O víkendu dostal Toshi svůj narozeninový dort, evidentně mu přišel k chuti. Dále dostal nový postroj, aby byl fešák jak se patří.

ASUKA

Cituji majitelku:

Asuka si zamilovala celou rodinu, nejradši by trávila čas se všemi. Když jsme náhodou pryč déle, tak nás pěkně vyštěká, co jsme si to dovolili a vždy někde za trest něco rozkouše. Například na hlavní bráně a autě si dala pěkně záležet, abychom nemohli odjet.
Všechny hračky, které dostala si pečlivě zahrabala po celé zahradě a jednou za čas nám je přinese ukázat.
Každé ráno nás pečlivě budí. Dříve vlítla do postele a řádně po nás skákala a olizovala nás. Teď už jen roztomile přiloží čumáček k našemu obličeji.

AKIRO

Tak to byl největší miláček zase mé paničky. Tedy samo po mně, že. Tu tedy nejvíce otesknila. Ale vypadá to, že se má taky velice dobře. A dokonce má i společnici.

Opět cituji:

Už mesiac je jej najvacsia záľuba jej mala kamarátka. Zatiaľ využíva že má navrch a užíva si to. Ale každým dnom sa rozdiel zmenšuje

AIMI

Cituji pánečka:

Aimi je ztělesnění neřízené střely. Akinka byla proti ní úplný jelimánek. A to jsme dřívě takový názor nezastávali. Je to zlatíčko, miláček, ale také nefalšovaná Tornádo Lu. Občas nechápeme, kde se v Aki bere tolik trpělivosti a oddanosti, že ji nazakousne. Hyperaktivní dítě je problém, hyperaktivní akita je síla. Neustále mamku vyzývá k nějakým hrátkám, okusuje ji uši, tlamku, nohy, ocas a páteř. To okusování bohužel praktikuje na sedačce, vodítkách a pelíšcích. Jsme chápaví a trpěliví.

Ale má i klady. Je oproti Aki velký jedlík a to dokonce i zeleniny a ovoce. Není snad poživatiny, co by jí nechutnala. A je neskutečně čmuchavá. Jakmile jdeme na vycházku, zaryje čenich do země a jede a jede. Jinak mě strašně miluje a já ji taky.

: Aimi s mámou

Chápete to? Málem jsem na moje zlatíčko zapomněla.

Co k tomu dodat, jsem šťastná jak blecha, i když jsem víc, jsem přece AKITA.

No a kdo jste čekali hlavně výstavní pondělníček, tak musíte pochopit, že jsou děti přednější. Výstav ještě bude, ale 1 rok mají děcanda jen jednou v životě. Takže o výstavě až příští pondělníček. Můžu vás ale uklidnit, ostudu jsme neudělaly.