Mám novou hračku
Tůdle nůdle
Tý jo, prý občasník.
To se ale nedá, Tak teď nevím, jestli páníčci překvapujou víc mě anebo já je.
Tak předně mám novou hračku, jo. Napřed se mně teda nelíbila, ale když jsem viděla smutného páníčka, tak jsem šla do sebe a je to dost super. Teda, když se mu to podaří dobře mrsknout.
No a pelíšek, tak ten nemá chybu. Chápete to? Tak takovej mně dají pelíšek a přivezou jakousi almaru, prý boudu.
Já totiž občas holky dělám, že spím a přitom je poslouchám.
Kujou pikle, ale tůdle, nůdle. Bydlet budu doma.
Výlet do víkendové školičky
No a teď konečně největší pecka.
V sobotu ráno jsem se pěkně napapala a sledovala frmol, jak si naši balí věci na výlet. Nadšená jsem tedy nebyla, páč mi to auto moc dobře nedělá. Prozatím jsme jenom slintala, ale teď, co mi koupili ten potah do auta, jsem jim ukázala, co jsem snídala. To byla prča. Panička se málem připojila a páneček poklízel. Zajímavý je, že se vůbec nezlobili.
Ti lidi jsou občas divní.
Přijeli jsme kamsi do lesů a šli do takové velké oplocené zahrady. Ty vogo. Tam bylo psů, a těch druhů, a těch velikostí! Tak jsem za všema lítala jak urvanej vagon.
Potom jsme trénovali na výstavu postoj a ukaž zuby a běhej a tak. Ta paní učitelka mně chválila, ale na to jsem já tedy už dost zvyklá.
No ale potom, holky se do mě zabouchl jeden pes a to bylo s ním ródeo.
My jsme se nakousali, naváleli, nalítali, než přiběhl ten druhej, ale co ten dělal, to se normálně stydím říct.
Čuňák jeden.
Tak jsem se tak unavila, unavila, že už jsem ani nemohla dál cvičit.
Na zpáteční cestě mně už bylo jedno, že zase jedu tím autiskem.
Celou neděli jsem byla prý nejhodnější Akinka a zlatíčko. Taky jsem toho ještě měla plný tlapky.
Tak ze mě snad ještě bude spisovatelka nebo co.
