K9 není jen hora, ale i super kvalitní psí škola

Divné to roční období

Zdarec jak nejvíc. Teď je takovej pondělníčkovej vokurkáč. Jakože se nic moc neděje. Sněhu u nás zatím napadlo tolik, že mně ho měli ukázat na fotkách a bylo by to úplně stejný. Do toho je furt kouřmo (nevím, kdo na to přišel, ale slýchávám to v rádiu od pražáků v předpovědi počasí), nebo-li mlžno, nebo-li inverzno, nebo-li na velký kulový. No a do toho ten, co zapíná ve dne světlo, má buď zkrácenou pracovní dobu a nebo valí jen na jednu směnu. Takže je brzo tma jak tam, co není slušný jmenovat.

Školička Gabči Pavlíčkové

A tak si trošinku zavzpomínkuju. Normálně to všechno tak valí, že už je to víc jak rok, co jsem začala chodit do psí školy. No jestli si myslíte, že to bylo jen tak jednoduchý sehnat školu, tak to teda né. Což o to, psích škol je celkem dost, ale těch, které umí vycvičit nás akity, je poskrovnu. No málem jsme začali chodit k takovýmu zláčovi na jakousi horu od krávy (Kraví hora). Naštěstí náš úmysl předběhla jeho hrozná pověst a zkušenosti těch, co naletěli. Nakonec říkal páneček, že prej má ten zláč štěstí, že se naší neúčastí podruhé narodil. No a potom rukou osudu narazil páneček na školičku Ká devítku.

A tam ze mně vychovali tůze poslušnou a šikovnou akitku (teda poslušnou v rámci možností). Totiž my akity máme tak vysokou inteligenci, že některá přání pánečků, náš hlavový kompjůter bleskově přehodnotí jako totální kravinu a tím pádem na takový povel nereagujeme. Opravdu z nás borderky (nic proti nim nemám) nikdo neudělá. Takže kam na nás s drilem, či hrubým zacházením, To byste teda narazili. A toto musí v té školičce vědět a přizpůsobit výuku našemu naturelu.

Gabča, Terka, Luciáš a ostatní…

Tak Gabča je jasná. Ta si splnila svůj sen. Má školičku, chovku a je super úspěšná handlerka. Křížem krážem po světě sbírá jeden titul za druhým a proto je chovateli velice žádaná.

Terča je moje úča. Teď už teda i betyš kámoška. Ale bylo období, kdy jsem na ni byla dost uražená. Jako když mně nacpala do tý dlouhý nohavice na cvičáku a donutila mně tou nesmyslnou nohavicou  projít na druhou stranu. Tak samozřejmě mi hned hlava hlásila, co bys tam chodila, komu to prospěje a tak. Taky sem s ňou myslím dva měsíce nemluvila a nevzala bych si tehdy od ní ani tu největší lakominku všech laskominek. Ale už jsem jí to odpustila.

No a Luciáš, tak to je teda oříšek. To je žena mnoha tváří, Až se tomu nechce věřit. Něžná i tvrdá cvičitelka pejsků, skvělá a úspěšná handlerka, nekompromisní ranařka a aktivní milovnice bojových sportů. Páneček říkal, že by prý od ní ranu chytnout nechtěl. Tak nevím…….

V sobotu tato česká lvice na Noci Mistrů 2014 svedla souboj o titul šampiónky Evropské Unie s italskou držitelkou profesionálního evropského titulu WAKO Pro Analissa Bucci.

Děckaááá, ta té italce nakonec vyprášila kožuch. No byly to děsný nervy, ale nakonec jsme měli radost z těsný výhry. Jo, jo, Luciáš, ten je náš.

Výcvik

A ještě jako bonusek něco ze sobotního výcviku. Tak jednak jsme přišli dříve, abych si s těma pejskama vyjasnila postavení, kdo je vedoucí zájezdu a tak. Bylo to rozumné, mohla jsem cvičit bez vodítka. Druhak byla mlha a mrholilo, že se nám v tom sajrajtu moc dobře necvičilo. A třeťak si panička vzala jako cvičící pamlsky uvařený srdíčka a za ty ze sebe málem udělám borderku. Takže to pěkně valilo, sedni, lehni, stůj, k noze, od nohy, čekej, skoč, prolez a tak. Šak to vidíte na fotkách. A toť tentokrát už vše.

Vlastně ještě jedna maličkost, výcvik probíhá nejen v Brně, Ostravě ale i v Praze.

Přidejte do kroku, ať Vás nepřekvapí konec roku. Vaše Akule