Doufám, že mně ty děcka nepokazí postavu
Tak to se teda asi picnu
Chápete to? Já, složitě krmitelná vybranými barfovými laskominkami, mající různé chutě, nenáročná na množství, páč bych si pokazila postavu, jsem úplně jak někdo jiný. Ještě minulý týden jsem naše strašila, že vzhledem k mému těhotenskému nechutenství ohrozím zdravý vývoj vyvíjejících se štěńátek. A teď?
-
- Já se picnu, já žeru i kolena
-
- A to tak, že všechny
-
- Páneček mi peče tuňákový sušenky
-
- A já mám furt hlad
Tak předně, žeru všechno, co mi dají, někdy i to, co mi nedají. Jím rýži (fuj to nechápu), jím zeleninu, chroupám kosti do sytosti, všechno mi chutná. Ale hlavně, já si vám to jídlo vynucuju. Provokativně očuchávám prázdnou misku a nadzvedávám ji čumákem, aby to dělalo rambajs. Provokativně mašíruju po kuchyni a střídavě hledím na můj žrádlový bermudský trojúhelník, což jsou páneček, lednička a miska. Já tak hluboko klesla, že si jídlo vyštěkávám. Je mi kolikrát ze mě na nic, ale hlad je hlad. A páneček si užívá svoje dny slávy. Vrací mi to i s úrokama. Schválně mně dává jídlo, až si o něho důrazně řeknu. A to si pomalu začínám říkat 5 x denně. jak toto může s mojí postavou dopadnout, tak to teda nevím.
-
- Krátké procházky v zámeckém parku
-
- A honem na kutě
-
- Pak se nemám kulatit
-
- No nejsem k sežrání?
Teda mezi nama, na té prochajdě vypadám, jak kdybych měla těsně před skonem, ne před porodem. Vleču se jak týden před výplatou, čumáček mám skoro odřený od toho nesutálýho čmuchání kol a kolem a nejraději bych si zase lehla. Už bych asi radši slehla. A to jsme teprve kousek za půlkou. Tak si na mě občas vzpomeňte, ať v tom nejsem ouplně sama samotinká. Teda samo, že pánečci to prožívají se mnou.
