Dobrý skutek, foceníčko a první návštěva
Škoda, že neumí páneček dělat zázraky
Tak na mě přišla nějaká vánoční nostalgie. Páneček mi vykládal o těch nešťastných pejscích, kteří nikoho nemají a musí trávit vánoce zavření v klecích. Alespoň že existují i takový útulky, jak má městská policie v Brně. Páneček společně s hodnýma lidima z Akita inu – skupiny pro příznivce a chovatele dal dohromady penízky a koupil těm něšťastníkům plno pamlsků. Vedoucí útulku byl moc rád a za všechny opuštěné pejsky děkuje.
Barfujeme, mlíčkujeme, spíme a rosteme
Měla jsem z toho trochu strach, ale ta moje mimča štěněcí si asi na to syrový masíčko velice rychle zvykla.
Je fakt, že když dojídám, tak se jim nedivím. Mají to lepší jak já. No, ono na mě toho zbývá čím dál méně.
Foceníčko 25. den života
Něco se začíná dít
Přijela k nám návštěva. Sice byli sympatičtí, ale nikdy jsem je neviděla. A podle toho, co jsem zaslechla, tak pánečci taky ne. Ale nějak o sobě věděli. Byli na mě strašně milí a nevím proč, strašně se jim líbila ASUKA. Z povinnosti jsem je chvíli vyvila a vyštěkala, ale potom mně připadli jako staří kámoši. Asi začíná přituhovat.
Co na závěr? Asi ty Silvestrovský oslavy. Je pravdou, že já jsem hodně splachovací. Nevím však, jak na tom budou štěnda. Takže víte co, nestřílejte rachejtle a dělbuchy a nebo ty naše čtyřnohý kamarády nějak schovejte. Řekla bych, že za střízliva z těch ran dvounoháči nic nemají a za nestřízliva už vůbec ne.