Co jsme o nás nevěděli
Jsme v semifinále
Vím, že to zase tolik čtenářů nezajímá, ale musím. Když jsem před týdnem naladila pondělníček do komeťáckých barev, netušila jsem, jakou radost nám ti kluci ušatí modrobílí udělají. Ano jsme v semifinále, neprotahovali jsme to, abychom si trochu před dalším bojem odpočinuli. VZHŮRU BRNO, BRNO KOMETAAAAAA…….
-
- A bude to 3:1
-
- Konec utkání
-
- Děkovačka
-
- A klouzačka
A teď ty novinky
Tak si naši mysleli, že o nás ví vše. A pěkný prdlačky. A když to píšou v Česko japonském kulturním centru, tak to musí být pravda. Takže pěkný počteníčko.
Každý národ má svá vlastní psí plemena a Japonci nejsou výjimkou. Japonská psí plemena jsou špicové. Poznáte je snadno: ocásky mívají velmi často nahoře zatočené, mají hustou srst a špičaté uši. V Japonsku je většina plemen pojmenovaná podle místa vzniku, takže např. Hokkaido inu je z Hokkaida, Shikoku inu je z Shikoku. Výjimku tvoří Shiba inu, což je plemeno, které nemá konkrétní místo vzniku.
AKITA INU
Původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců. V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“. V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky. Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky. Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.
