Akity a moře psů
Nejkrásnější fenky v San Benedettu
Víme, že to teda není moc skromný, ale nedá se nic dělat. Co druhý den máme nějakýho nápadníka. A jak jsou tvrdohlaví a vytvalí. O tom bílým jsme vám už psaly. Zbavily jsme se ho po několika kilometrech až zavřením branky do rezidence. Zlí jazkové tvrdí, že ho tam vidívají, jak tam pravidlně zevluje.
Nápadník číslo 2
Už jsme si, tedy hlavně pánečkové, zvykli na trochu jiný způsob chování, pravidel a života v tomto krásným letovisku. Jako že auta nesvítí, ale stále troubí. Že ty bílý pásky, na kterých nám dávají doma přednost, tady slouží ke zvýšení rychlosti, že tady nejsou páníčci pejsků moc obezřetní a jejich obezřetnost musí suplovat pevná ruka našich vůdců smečky, že tu lidi stále běhají a jezdí na kole, aniž by řešili případné srážky s těmi ostatními. Že navečeřet se v restauraci před 18 hodinou je scifi, ale hlavně, že je tady hromada volně korzujících psích donchuánů, čili záletníků a svůdců. Jenže my jim, jako správný japonky na ty jejich triky nehópnem.
Problém nastal při včerejší prochajdě. Nejdříve jsme šli zrekognoskovat open pláž pro psy. Tak, jak jsme psaly, že byly vlny, jak psí boudy, tak tentokrát byly jak barák. Takže jsme je zdvořile pozdravily, já jsem samozřejme nezapomněla okusit stupeň slanosti a co myslíte, slaný jak při předcházejících degustacích. Už při příchodu odháněli naši z naší blízkosti přidrzlé psisko. Chvíli to vypadalo, že je vše v pohodě. Ale jakmile jsme ztratili trochu pozornost, skoro nám očuchával prdelky. A tak znovu „mazej vodsaď“ – nic, „via“ náznak opuštění pozic a tak to šlo stále donekonečna. Takže jsme opustili pláž a kráčeli k vytipované restauraci na pizzu. Další kilásek jsme ho měli za sebou, střídavě v blízké i vzdálené pozici. Páneček to už nevydržel a vyprovodil ho rychlým krokem na pláž. Vrátil se v domění, že bude klid. Kdepak, u restaurace byl zase za námi. Co teď, vysvětlujte v restauraci, že to není bratranec z Itálie a že s námi tím pádem nebude večeřet. Servírka ho asi znala, tak ho vyprovodila s důrazným „VIA“ a nekompromisně namířeným vztyčeným ukazováčkem směrem do dáli. No, už je to moc dlouhé, tak zrychlím. Ještě mnohokrát se vrátil, na mnoho místech postál, poseděl a poležel, než uražen a ponížen odcupital v dál.
