50tý výroční pondělníček
Je to vůbec možný
Tak Vás zdravím milé dámy a milí pánové. Nechce se mi tomu ani věřit, ale na psí uši je tady tento pondělíček 50. (slovy padesátý). A to jest tedy asi už velký příděl. Každý týden mám strach, že Vám už nebudu mít co říct, anebo že Vás začnu nudit, ale vždycky se mi v té hlavičce něco urodí a tak to musí ven. Jak říká můj páneček. S tím se jednou narodíte a valíte celý život. Tak doufám, že s těma mýma adolescentníma myšlenkama chvilku vydržím. Tak mně držte pěsti, ať mám tvořivé štěstí. No vidíte a už je to zas tady, to moje střevo, teda jako básnický.
Tak třeba co se mnou udělalo hárání. Tak jednak si furt jak tele značím cestu, ale myslím si, že teď už o mně zase stojí jen „stoletý“ jezevčík Fík u Zuzky v hospodě. Druhak sem začala k radosti a překvapení pánečků lépe až více žráti, třeťak mám chaos v náklonnosti k pánečkům, konkrétně ráno bych pánečka sežrala láskou a večer bych ho sežrala, aby mně furt neprudil a čtvťak se mnou asi ta puberta teprve začíná řádně mlátit. Suma sumárum, dělám stále blbosti, jsem takový famfárum, ale dobrák od kosti.
Truhlík s truhlíky
Ten můj truhlík páneček si zase vysadil do truhlíků kvítečka. Tak jsem si hned začala mnout tlapky, jak mu v nich udělám pořádek. Ale protože mně na terase vyhradil vedle truhlíků místo jako pozorovatelnu, tak jsem se rozhodla, že to nějak snad vydržím bez škodolibostí. Chápete, že slováci tomu říkají „škodoradosti“? Pak mají hrát dobrý hokej, když ho mají v rodným jazyku. Tak mně teď taky napadlo, že kdyby někdy do olympijských her přidali disciplínu „běh vysokou trávou“, tak bych se asi přihlásila. To totiž dost miluju a jsem v tom dost dobrá. Akorát ještě nevím, jestli bych závodila za Česko a nebo Japonsko.
No a taky se Vám musím pochlubit, jakou mám šikovnou paničku. Nomálně se někde dočetla, že bych měla mít na výstavě zlatý pletený vodítko japonskou technikou kumihimo. A tak si normálně, mýrnix týrnix přečetla jak na to, nakoupila plno věciček a převtělila se do japonské přadleny. A přadlenovala a přadlenovala a přadlenovala, až mi vypřadlenovala to nejkrásnější výstavní vodítko na celým světe širokým.
Tak teda krasavice, co se chystáte 31.5.2014 na výstavu do Zlína, tak raději zůstaňte doma a nebo ještě lépe, čestně spáchejte hara-kiri, ať ten můj úspěch nemusíte rozdýchávat. Pokračování příště.
