12-tý víkend s K9 byl tedy výživný
Omlouváme se za týdenní zpoždění, ale zážitky byly opravdu silné…
Dékápéčkaři
Ti věkově zralejší ví, vo co gou. Pro ty mladší jen krátké vysvětlení. DKP byl prostě dlouhodobý majetek, který se evidoval v účetnictví pod specifickým číslem. A my vlastně vzhledem k naší neúnavné účasti už musíme mít v Psí škole Gabriely Pavlíčkové určo svoje evidenční DKP čísílko.
Kdo s kým, o čem, pro koho
Tak nám známými účastníky pobytu v Podhradí byl můj exmanžel, čili otec Aimi, s pánečky ze Slovenska a Hime, temperamentní Putinka (rozumějme mladá fenka z Moskvy), z čehož jsme měli trochu obavy. Jak se později ukázalo, i celkem oprávněné. Jinak jsme přijeli do společnosti dalších pejskařů, které jsme převážně neznali. Vzhledem k různorodosti plemen, velikostí a temperamentů jsme se měli od samého začátku na pozoru. Což bylo rozhodnutí dobré, ale směřované trochu jiným směrem.
-
- Sempou a Hime
Krev mé krve
No, abychom to rozjeli hned naplno, tak se první epizodka odehrála hned první večer. Je fakt, že pánečkovi to asi moc epizodně nepřipadalo, ale když už se poskládalo více chybiček, tak bylo neštěstí hnedle medle na světě. Když se totiž mezi naši Aimi a Hime dostane, i když v dobré víře, ruka pánečka pokládající misku s vodou, je krvno hned. Páneček nevěřícně koukající na svou ještě před chvíli zdravou rukou, panička od Hime vyklepaná jak partyzánka hrající na opěrce lavice docela kvalitní staccato a servírka vystrašená, zda páneček, mající jako jediný peníze, před placením nezhyne. Neumřel, zaplatil, ale měl se špatně hojící se ranou trochu komplikovanější víkend. Vzhledem k maloletosti zúčastněných aktérů a snímkům obsahujícím násílí a krev jsem se rozhodla, že nebudeme autentické záběry zvěřejňovat. Děkuji za pochopení.
Výcvik a soutěže
Tak výcvik byl na úrovni našich akitích vlastností. Když jsme hodlaly cvičit, tak jsme byly dokonalé, v okamžiku, kdy nás to přestalo bavit, tak jsme prostě necvičily. Jinak všeobecná úroveň výcviku byla na stejně vysoké úrovni, jako v předcházejících víkendech, potažmo výcviku na cvičáku.
Soutěže, ty my milujeme. Nechápu však, že organizátorům stojí za to vymýšlet soutěže, v kterých nemůžeme, my akity, plně excelovat. Rozdělit v běhu skupiny na malá plemena a ostatní, bez samostané soutěžní skupiny akit nebylo citlivé, řekla bych, že to bylo až nečestné a nesportovní. Předpokládám, že Mirek Dušín by nikdy tuto nespravedlnost nedopustil. V každém případě jsme morální vítězky, protože styl běhu v porovnání s ostatními se snad ani nedá jako disciplína hodnotit.
