Dovolenkovej nářez

Jo, já tušila, že to bude velká sranda, ale že to bude taková čurina, tak to jsem netušila. Na dovču jsme v létě nemohli, páč páneček měl tu velkou bílou botu. Ale to přece víte. Teď dostal takovou malou modrou a tak si tu nohu současně rehabilitoval. Teda všude nedopajdal, ale celkem se držel. A protože těch zážitků byla přehršle, tak to musím asi rozdělit po dnech. Jo, vy nevíte, co je to přehršle, já vám to tedy prozradím.

Jedna přehršle je přece 2/3 habaděje, vzpomínáte si ze školy? :)

Neděle

Měl to být takový poklidný přesun do chatky v chatové osadě. Na webu to vypadalo slušně a cena za chatku s podkrovím byla taky dobrá. Bohužel jsme netušili, co nás čeká. Já tomu teda moc nerozumím, ale při pohledu na ten kurníček s podkrovím jsem hořce zaplakala při vzpomínce na svůj nevyužívaný luxusní kotec. Já se teda vyspím kdekoliv, ale čeho je moc, tak toho je příliš. No páneček měl chvilku tlak, jak sopka před výbuchem, ale nakonec pádnými argumenty získal zpět skoro celou zálohu a začali jsme řešit, kde složíme hlavy. Nebudu vás unavovat podrobnostmi, ale měli jsme obrovské štěstí a během krátké chvilky naši domluvili úplně super chatku se vším komfortem kousek od Prachovských skal.

Pondělí

Na návštěvu zologické zahrady loni v Brně si moc nepamatuji. Vzpomínám si akorát na tu lamu, co byla ze mě šoking a potom na ty medvědy a tygra, co jsem je chtěla sežrat. Takže jsem nevěděla, co mě v zologické ve Dvoře Králové čeká. No hotovson.

Začalo to opičkama lemura. Dost dobrej mazec. Byly ze mě vyvalený víc, jak ta brněnská lama. Skákaly, pitvořily se, no prostě předváděly se. Potom tam byli takový obrovský orangutani, velikánskej slon, který pózoval jak modelka, různý ušatý stvoření, ale to nejhorší na mě teprve čekalo. Chápete, normálně na cestě velikánskej král zvířat. Myslela jsem, že to nepřežiju, jak jsem se lekla. Když jsem ho ale s paničkou obešla, zjistila jsem čichem, že není lev živej. Zároveň jsem ale netušila, že mě o kus dál čekají dle čichu a zraku opravdoví a živí a strašidelní lvové. Tak to už jsem byla opravdu na pokraji zhroucení. Mazala jsem od tam, jak namydlenej blesk a lekala se všech těch lvích reklamních atrap, které jsem po cestě míjela. Po návratu jsem „umřela“ a spala a spala a spala.

Úterý

Tak pokud jste si mysleli, že to byl nejsilnější zážitek z té dovči, tak tedy dost omyl. Prachovský skály, ty mně teda teprve daly. Napřed to byla jen taková procházková selanka, ale potom ty neskutečný kamenný chodníky nahoru a dolů, mezi skálama, to byl tedy mazec. Zadní nohy se mně třepaly, jak Boltova lýtka před startem stovky, půlky jsem měla sražený, že bych nepočala, nervy jsem měla jak nejvíc. No, vyhlídky na skály byly nádherný, ale cena se mi zdála býti dosti vysoká. Suma sumárum, těžce mně vyhládlo a unavená jsem byla tak, že jsem po návratu na chajdu vytuhla, jak nejvíc.

Středa, pátek

Tady sem teda děcka trpěla. V Jičíně byla oslava pohádek a pohádkových bytostí. Tak vám teda štěknu, že nic moc. Spíše nic než moc. Nevím, proč jsme se tam ještě v pátek vraceli. Například chtěla jsem se vyfotit s Rumcajsem, Mankou a Cipískem. No, k Rumcajsovi do kovárny mají psi zákaz a to co chodilo po náměstí mělo s Rumcajsem a Mankou společné akorát tak možná jméno. A Cipísek, tak ten krucipísek nebyl vidět vůbec. Takže dost velký zklamání, kromě dětí, co vystupovali na pódiu, tam byl tak akorát velký kravál, moc dvounoháčů, kteří nevěděli co do sebe nalít a nacpat.

Čtvrtek

Jste mi pěkně skočili na špek, že? Jste si mysleli, že nevím, že mezi středou a pátkem je čtvrtek, že? Vím to moc dobře, ale chtěla jsem ty dva Jičíny spojit. Akorát jsem netušila, že z toho bude dvakrát nic moc. Ve čtvrtek jsme měli oddychovku, byli jsme v Lomnici na Popelkou. Zkoukli jsme dřevěné roubené domy. To vše v místní části Karlov, která je vesnickou památkovou rezervací. Jo, a taky jsme byli v Popelkách, ve známém lyžařském areálu, kde je pět skokanských můstků s různými výškovými body. Všechno je pokryto umělou hmotou a keramickou stopou, aby mohli hópat celej rok. No bohužel nehópali.

Sobota a neděle

A tak to všechno uběhlo rychleji, než ta voda v rybnících. Byli tři, jeden se jmenoval Oborský, druhý Němeček a třetí Vražda. Brr, ten se mně nelíbil. Řeknu vám, v létě to tam muselo tepat.

A na kopečku byl zvonec a dovolené byl konec…..