Alotria
9 měsíců
Ahoj človíčci,
víte co je dneska novýho?
No přece Akinka má 9 měsíců.
Tak to vám řeknu, toto teda valí.
A normálně, jak rostu, tak mně napadají takový úvahy, že to budete žasnout.
Tak třeba, proč musím mít každej den takový traumata a smutky, že jdou naši do té práce.
Ranní loučení je to nejhorší a to čekání na ně, to teda nenávidím. No a právě v tom čekání musím dělat a vymýšlet ty lumpárny.
Normálně bych navrhla uzákonit, aby človíčci, kteří se starají tak hezky o nás pejsky, za to dostali normigo zaplacený. Dyť to je kolikrát hokna největší.
To je panečku nápad. Akorát nevím, kterýmu ministrovi to poslat. Podle jmen snad jen Chovanec by se hodil (pokud je to od slova chovat) a to ještě nevím.
Jinak to jsou samí divní ptáci.
A taky teda nevím, kde by na to vzali. Ale ono je to asi fuk, páč už naslibovali daleko větší kraviny a nemají na ně.
Sobotní prochajda
A normálně v sobotu to byla taková nádhera, teda to počasí, že tak jsme se nevyprocházkovali snad ještě nikdy.
Smrděl les, řvali ptáci, sluníčko svítilo jak v létě, všude to vonělo, na každým kroku jsem četla nějaký román, potkali jsme koně a skamarádila jsem se s velkým psem z hájovny, který na mně vždycky štěká, pózovala u kostela a u zámku, no prostě největší psí štěstí.
No a páneček, ten taky zářil jak nejvíc. Jo, jo, to byla krása a ne zas to hnusný pondělisko.
No a co bych ještě doblafla. Neděle dopo dobrý, to páneček pracoval na zahradě a já vymýšlela alotria, a těch zase bylo, že jsem skončila málem v tom kotci, nebo jak tomu říkají.
Odpo už ale pršelo, tak si na mně zase vymysleli to hrozný česání.
A teď se držte. Panička si brousila drápky a já byla tak zvědavá, že jsem si je nechala pobrousit tím pilníkem taky.
Tak jsme byli úplně jak dvě dámičky.
Akorát páneček se ťukal na čelo.
Tak dneska asi vše.
Jo a pořád je napínám s tou výstavou. No uvidíme, už jenom 13 dní. Třeba to s tím háráním ještě vydržím.
