Aimin první cvičák

Radostný návrat do nejlepší školičky na světě

Kdybyste si vyklikali pondělníčky z podzimu 2013, tak byste se dozvěděli, že jsem vlastně začala chodit na cvičák až v 5 měsících. Tedy ve 4 měsících jsem byla s našima nakouknout na výcvikový tábor pořádaný Psí školou K9 Gabriely Pavlíčkové, aby se naši přesvědčili, že to bude pro mne to pravé cvičákové. Ono, jak všichni víme, není jenom tak najít cvičák, který to s akitami umí. A teda pravé to bylo, je a bude, to si teda pifte. Není lepší školičky a lepších trenérek, jako Gabča, Terka, Lucky, Alenka, atd.. Abych se neopakovala, mrkněte do pondělníčku z 8.12.2014. A nefungují jenom v Brně, ale i v Praze a pořádají super-truper výcvikový tábory.

To sem se teda rozštěkala a to důležitý nikde. Tak jsme prostě v sobotu vyrazili v plné smečkové sestavě na cvičák. Já to potřebovala, jak pes drbání, páč začínám být vzpurná, důležitá, neposlušná, teda podle našich, mně to tak ani nepřijde. No, a podle hesla čím dřív, tím líp, se naši rozhodli, že Aimi začne cvičit dříve jak já, tedy v necelých 4 měsících. Aiminka z toho byla teda vykulená festovně, ale byla statečná a celkem rychle se srovnala s existencí i jiných, vzhledově a velikostně rozdílných, pejsků.

Nedříve jsem měla výcvik já a prý jsem byla dost poslušná. Tedy do té doby, než se objevil za plotem páneček s Aimi a bylo po soustředění. Jako děcko jsem měla dost bobky z kladiny, ale tentokrát jsem všechny převezla. Přece si před děckem netrhnu ostudu.

No a po mě nastoupila moje holčička. Byla teda z toho čekání a všech těch nových zážitků trochu grogy, ale protože je šikulka po mně, byla její první výcviková hodina úspěšná. A na kladině byla napoprvé lepší, jak kdysi já.

Sice mám tedy ještě dalších plno zážitků. ale to si nechám na příště. Čus bambus.

AKI a AIMI