AIMI má 3. měsíce

Začínám snad žárlit

Všichni se můžou z té mé Aiminky zbláznit. Jak kdybych snad neexistovala. Ale že by beze mne po ní ani pes neštěkl, tak to už tedy děvče neví. Nebojte se, dělám si jen srandu, jsem ráda, že tak pěkně roste a že ji máte rádi. Akorát jsem nakoukla do historie a zjistila jsem, že já jsem byla v jejím věku jinej kabrňák. Už jsem měla za sebou překouslou šňůru od počítače, prokousnutou nafouklou obruč u bazénu a zničenou hadici od filtrace. Holt, dneska už ti mladí nejsou, co bejvávalo. A nebo je to jinak?

Hra na miskovanou

Teď se vám musím k něčemu přiznat. Na jedné straně krmím AIMINKU neustále mňamkama ze zahradních špajzů, aby mi holka pěkně rostla, ale na druhé straně mám neustále pocit, že ji naši dávají něco lepšího než mně. Abych ji nechala v klidu baštit, tak dostáváme každá jednu misku. . Ale bohužel si ani jedna v této záležitosti nevěříme a protože jde o žrádlo, tak hrajeme tu kontrolní miskovanou.

Návštěva naší Ellinky

Co si budeme vykládat, je to tornádo Lu. Neustále pobíhá, křičí, plaší Aiminku motorkou a nebo kočárkem. Dokonce Aimince i boudu obsadila, prostě je to dětský štěndo. Já, jako rozumnější, pospávám na terase a Aiminka se musí s tou naší Ellie socializovat. Na prochajdě je to už celkem paráda. Jo, a na rozdíl ode mne, se ani jedna nebojí koníčků. On je taky nekopl ohradník, jako mě, že… A štve nás, že nesmíme s Ellinkou na houpajdy.

Ještě kousek zahradního blázněníčka

Tak hafajda zase za týden, AKI a AIMI