11 výcvikový pobyt s K9-kou

Věrnost až za hrob

Nestíhám, nestačím, se zpozděním vydávám…

Jak jsem se chystala na toto téma, tak jsem vygooglila velice zajímavou informaci. Kdopak z vás to ví, že číslo 11 je nejmenší dvouciferné prvočíslo, zároveň (v desítkové soustavě) nejkratší jedničkové číslo i jedničkové prvočíslo (následující jedničkové prvočíslo je 1111111111111111111 s devatenácti jedničkami). Mazec, že?

Ale k té věrnosti. Prostě akití guru nejdříve poslal naše na sever Moravy do CHS Petaki Kensha pro moji maličkost a posléze je zavedl do Soukromé psí školy K9 Gabrieli Pavlíčkové. A tady se začala psát historie věrnosti vztahu naší chovky s touto psí školou. Asi by bylo házením těch zelených kulatých nesmyslů, co mi nechutnají, na zeď, kdybych měla znovu chválit školu, která funguje už více jak 20 let. Ale prostě Gabča, Tom a spol. to je kvalitka. A proto jsme se účastnili již 11. akce a myslím, že už brzo budeme mít na intimních místech vyraženo DéKáPéčko.

Děkujeme Gábinko, že existuješ a že můžeme být součástí Tvé školy a Tvé velké psí rodiny.

Aimi a košík

Někteří zlí jedincové budou tvrdit, že to má po svým tátovi Sempíkovi. No, páneček tvrdí, že se jim to určitě vrátí, tak je nechme žít. Pravda je trochu jiná. Aimi, pojmenovaná krátce po vrhu Bojovnicí, si opravdu svou pozici u cecíků a na slunci mezi ostatními, jako poslední a nejmenší štěndo, musela vybojovat. A tomu odpovídá i její odvaha a výbojnost. A nedej akití guru, když se jedná o drzého psa drzého pánečka, který je s našimi v neshodě. Tak to je potom malér a udržet tu naši holku na vodítku je někdy nad lidské síly. Takže se občas dostává do role nečekané masérky hřbetů nevyvolených čtyřnoháčů.

Protože jsme nebyli již dlouho na cvičáku, měli naši trochu obavu, jak to dopadne na výcvikovém pobytu. Panička zakoupila bytelný košík, páneček si ho výhružně upevnil v pase a co myslíte? Kdo hádal, že zbytečně, ten hádal správně. Prostě tam byli jenom ti nejlepší, nejzlatější a nejhodnější psové a pánečkové. Je fakt, že z bezpečnostních důvodů, nedošlo úplně k volnému pohybu našich maličkostí, ale byly jsme zlaté.

Sempou a Hime

Sempou je můj manžel, tedy záletník je to a Hime je nová fenka v jeho rodinném harému.

Sempou byl klidný, Hime neklidná, já jsem to ustála a Aimi to rozchodila. Takže v rámci delších vzdáleností,které jsme měli při prochajdě a cvičení mezi sebou, se nic významného neudálo.

Kolečko, čili fúrik

Tak to byl teda nápad. A kromě několika jedinců, jsme si to mysleli všichni. Co jsme nějaký písek, beton, cihla či jiný stavební materiál?

V této kategorii jsme tedy moc nezářily. No, von nezářil skoro nikdo, tedy kromě Gabči :) a tuším dvou chlupáčů. Asi doma něco staví, tak jsou zvyklí.

Špekajkáda

Tak to byl teda nápad. To museli někeří hodně dlouho přemýšlet. Ale sranda to byla. Dokonce se Aimi v součtu soutěží na 3. místě umístila. Trochu podezírám pánečka, že zafixloval, protože uchránit před žravou AIMI špekáček je nad lidské síly. Jenže on byl rychlejší než myšlenka a tak špekáček Aimi nezblajzla – jako skoro všichni ostatní.

Slepá bábo….

Tak to byl úplně mazec. Bylo to jak v pohádce, akorát tam nelítala ta mucha pomocnice… A našemu pánečkovi jsme vyvedli pěknou lotrovinu. Chtěl nás poznat podle tvaru známky a oni nám je přehodily. Dobrý ne?

Škoda, že jsme museli v sobotu večer domů. V neděli totiž měla AIMI velký den, ale to jste již četli.

AKI a AIMI